Viditelnost planet
Merkur a Venuše jsou v červnu nepozorovatelné.
Mars uvidíme celou noc, najdeme ho v souhvězdí Vah.
Do první poloviny noci se posouvá Jupiter, promítá se do souhvězdí Lva.
Po celou noc budeme moci sledovat také Saturn. Nachází se v souhvězdí Hadonoše.
Ze zajímavých úkazů vybíráme
19. června ve 3 hod. ráno bude Měsíc v konjunkci se Saturnem.
21. června nastane 34 minut po půlnoci letní slunovrat.
Slunce vstoupí do znamení Raka. V období letního slunovratu bude Slunce vycházet a zapadat nejseverněji na obzoru. Letní slunovrat otevře bránu do léta.
Letní slunovrat
Pro současného člověka událost nehodná pozornosti. Pro předky naopak událost důležitá. Když se lidská společnost na prahu svých dějin začala organizovat, potřebovala se orientovat v čase. Čas v tehdejších představách nebyl rozprostřen kolem nás. Byl spojen s obzorem. Obzor našich předků představoval rozhraní mezi kosmickým a pozemským prostředím. Na obzor hleděl člověk s představou, že je svědkem zrodu kosmického tělesa při jeho východu nad terénem. Večer, když kosmické těleso zapadalo, hleděl na jeho zánik při jeho západu za obzor. Dokonce se můžeme domnívat, že pojem východ a západ neznal, měl je spojené se zrozením a se smrtí. Nejinak tomu bylo u Slunce.
Při čekání na východy, zrození Slunce, si lidé všimli, že nevychází na stejném místě obzoru, ale že po něm den po dni postupuje. Za staletí pozorování člověk zjistil, že se jeho obzorová dráha uzavře vratem. Slunce se zastaví, aby několik dní vycházelo na stejném místě obzoru. Pak se jeho směr pohybu otočí a Slunce dospěje po půlroční obzorové pouti k dalšímu vratu. Takto vzniklý kmit, od jednoho slunovratu k druhému a zpět, představuje dobu jednoho slunečního roku.
Domníváme se, že čas našich předků nebyl všudypřítomný, ale souvisel s představou konkrétního tělesa, jeho obzorovou dráhou. Proto bylo Slunce synonymem času. Vraty znamenaly zlomové momenty ve slunečním kalendáři. Zimní slunovrat vyznačoval střed studené části roku a letní střed jeho teplé části.
Letní slunovrat nepřeje astronomům. Slunce nesestoupí pod obzor tak hluboko, aby nastala astronomická noc. Noci kolem slunovratu doprovází světelný přísvit. Proto je obtížné pozorovat slabé objekty na obloze.
Letní slunovrat, kterým začalo 21. června astronomické léto, zvrátil poměr dne a noci. Noci se budou postupně prodlužovat, dny naopak zkracovat. Ve dnech kolem letního slunovratu nenastane tzv. astronomická noc. Slunce nesestoupí hlouběji než 18 stupňů pod obzor a noc bude doprovázena trvalým přísvitem. Až se vláda astronomických noci navrátí, zlepší se i podmínky pro astronomická pozorování kosmických objektů.
Obloha v červnu
V polovině června kolem 23. hodiny můžeme nad západem pozorovat jasnou hvězdu Regulus, nejjasnější hvězdu z jarního souhvězdí Lva, nad jihozápadním obzorem další souhvězdí jara Pannu s jasnou hvězdou Spicou. Směrem k poledníku září hvězda Arktur ze souhvězdí Pastýře, pod ním nad jihem u obzoru je souhvězdí Štíra. Můžeme si jej představit jako zednické kladívko. Nad ním leží letní souhvězdí Herkula. Vedle něj směrem k východu najdeme další letní souhvězdí Labuť, Lyru, Orla. Jejich nejjasnější hvězdy tvoří tzv. letní orientační trojúhelník. Nad severovýchodem můžeme pozorovat vycházející souhvězdí podzimu Pegasa, a ještě severněji svítí hvězdy souhvězdí Andromedy a Persea.