Ze začátků astronomického kroužku a budování hvězdárny v Uherském Brodě.
Byl to prof. Stindl, kdo mě, když jsem studoval gymnázium v Uherském Hradišti, přivedl k astronomii. Byl zanícený astronom amatér, nadchl pro astronomii mnohé studenty. Ukázal nám projekt hvězdárny v Uherském Hradišti. To byl impuls k založení astronomického kroužku v Brodě, protože jako brodští patrioti, jsme si řekli, když může stát hvězdárna v Hradišti, může být i v Brodě.Vypůjčili si jsme si binar ( vojenský dvojitý dalekohled pozn. R.R. ) ze školy na nynějším Mariánském náměstí, tam také pozorovali Měsíc, planety Jupiter a Saturn. Prof. Štindl přijel také na pozorování zatmění Slunce, které jsme pozorovali 30. června 1954 z věže západního traktu v Muzea v Brodě.
Tehdejší vedoucí geodézie Ing. Teodor Hanák, byl také astronom amatér, astronomii vystudoval v rámci studia oboru geodézie. požádali jsme ho o spolupráci. A tím vznikl astronomický kroužek . Za přednášky jsme dostávali honorář v naturáliích v podobě lomového kamene. A z tohoto materiálu jsme si chtěli postavil nad Brodem boudu, původně ne, jako pozorovatelnu, ale jako sklad, kde by byly uskladněny binary. Druhý jsme vypůjčili na uherskobrodské průmyslovce. Kde by se měla bouda postavit? V úvahu přicházely dvě místa, jedno místo bylo v údolí pod hvězdárnou, další pak u dnes stojící repliky kapličky Sv. Václava, za války rozbořené. Zdálo se, že toto místo, je, ale moc daleko pro návštěvníky. Rozhodnutí padlo na místo, kde dnes stojí hvězdárna, kolem vedla polní cesta, tenkrát ne tak široká. Postavili jsme jí na pozemku státního statku, který nic nenamítal. Po vrácení majetků, se zjistilo, že půlka současné hvězdárny je na pozemku Kubíčků a Staňů, a proto město tyto části vykoupilo Hvězdárna byla budována za pomocí stavebního učiliště. Tehdejší ředitel pan Liška byl akci nakloněn. V rámci výuky začali učni pod vedením mistra Zerzáně stavět v roce 1958 a pokračovali v roce 1959. Postavili hrubou stavbu, tenkrát za 1 000 ,- KČS. Problém byl shánět cihly. Díky pochopení havřické cihelny se i toto podařilo. Původně to mělo být kamenné skladiště pro dalekohledy, ale když byl materiál, tak se řeklo, že ne 3 x3 m, ale 5 x 5 m. V tu dobu nás pozval závodní výbor ze Zbrojovky, a nabídl nám, abychom se zařadili mezi kroužky, že po jedné stavbě ve Zbrojovce zůstalo hodně materiálu, nářadí, 10 000 cihel, to byla pro nás astronomická čísla. Na základě stávajících možností a doporučení závodního výboru, bylo rozhodnuto o stavbě 10 x 5 m. Nad místem dnešní kanceláře měla být třímetrová kopulka, byl udělán základ pro pilíř dalekohledu. Je tam zabetonovaný v zemi. Dělali jsme to všechno brigádně, chuť do toho byla. Když jsme měli zhruba tu stavbu 10 x 5 m hotovou, přijel do Brodu astronom Dr. Rajchl, brodský rodák, samozřejmě se zajímal, co se tu v Brodě děje, navrhl, když viděl tu chuť do práce, kopuli ne třímetrovou, ale větší a postavit ji vedle budovy. To se zalíbilo panu Zerzáňovi mistru zednickému, že tím naučí učně zdít do kruhu, protože ti se to už v životě nenaučí. Tak bylo po mnoha diskuzích rozhodnuto. Protože se to tenkrát řešilo ve Dvořáku ( smíšený pěvecký sbor Dvořák pozn. R.R ) ), kde bylo hodně profesí a odborností, tak se můj otec zeptal pana Ing. Vašíčka, zda by nezkonstruoval nějakou kopuli. On s tím souhlasil, ale potřeboval by nějakou vidět, tak se vydal do Valašského Meziříčí, se na kopuli podávat. Tam zjistil, že to dělal tamní komunál, ještě se zámečnickou dílnou Když komunál navštívil, tak zjistil, že jsou přípravky na kopuli, ale ne 5 m ale 4.70 m. Pan Zerzaň, řekl, že není problém upravit plášť kopule, proto jsou tam dnes ty výklenky. Tak jsme vybetonovaly pořádný věnec podle nákresů z dílny z Val. Mezu. a byl dohodnut termín, kdy to přijdou montovat. Objednali jsme se hotel na týden a ta celá montáž trvala necelé tři dny, protože oni počítali s tím, když dělali zhruba stejnou kopuli v Banské Bystrici, tak týden nedělali nic jiného, že odsekávali beton. Na zašalování si pan Zerzaň pozval tesaře, shodou okolností to byl strýc moji manželky, ten si udělal nad středem pilíře kolotoč a udělal takový šaluňk, že po nasazení kopule vznikla odchylka pouhých 2,5 cm, takže se nic nesekalo. Přímo se na to přidělávala kolej, zabetonovalo se jen její uložení. V pondělí začali a ve středu předali hotovou práci. My jsme měli v tu dobu, jako astronomický kroužek, dalekohled Manet koupený od nějakého pana profesora Nováka z Prahy.Měl ohnisko 1.6 m , průměr objektivu 110 mm. Když přijel opět Dr. Rajchl, tak říkal, že ta kopule je dobrá pro Coude refraktor, francouzský patent. Bylo tehdy na hvězdárně hodně brigádníků a tak se domluvilo, se na druhý den setkáme na náměstí se sekretářem klubu, kde dostal Dr. Rajchl pověření, aby jednal z Carl Zeiss o koupi tohoto dalekohledu. Byl hlavní investor při stavbě pražského planetária, kdy byl instalován přístroj od téže firmy, tak že to v roce 1961 dojednal. V roce 1962 v únoru, dalekohled byl dodaný, uložený ve Zbrojovce a potom v jarních měsících roku 1963 se montoval do kopule a prvního května 1963 byl daný do provozu. Teď je ten dalekohled přestěhovaný v pozorovatelně u vchodu.
Astronomický kroužek popularizuje kosmonautiku
Měl jsem privilegium, že v Letu v Kunovicích, kde jsem pracoval, chodil po odděleních , každý měsíc stoh leteckých časopisů většinou to bylo v ruštině, protože Rusové překládali, kde co šlo ve světě, pro svoje potřeby. Byla tam taková malá brožurka, která se jmenovala Expres informácie, to bylo pro různé obory a mě zajímal rádio, televize, radiolokace a kosmonautika. Tenkrát jsem se naučil za půl roku více rusky, než za devět let ve škole. Dělal jsem překlady některých článků, protože tam byly i věci z NASA.
Když letěl Gagarin, tak nebyla naše hvězdárna ještě otevřená, ale kroužek už fungoval. Jezdili jsme po přednáškách, čerpali jsme z novin, nebo časopisu Letectví a kosmonautika. Samozřejmě sověti měli všechno nej nej, začali dobývat Měsíc, a chystali se tam přistát, ale to se jim nakonec nepodařilo.Tenkrát existoval SČSP ( Svaz československo – sovětského přátelství ), ten po nás žádal přednášky a besedy, a tak jsme, ještě než byla hvězdárna vybudovaná, jezdili přednášet. Měli jsme ledajaké formace o americké kosmonautice, které chodily do Letu, a já pokud jsem jezdil na přednášky, tak jsem z nich čerpal. Politické orgány to nesly dost nelibě, že hovořím o americké kosmonautice. Když jsem byl u těch rudých pánů na zpovědi, tak jsem jim říkal dobře, obstarejte mě materiály a informace a já budu velice rád říkat, fakta o sovětské kosmonautice. Ale nemám prameny, které by se daly použít.
Tak pracoval astronomický kroužek ve svých začátcích, v červenci 1958 se začala hvězdárna stavět a otevřená byla v září 2011. Tenkrát rudí bohové podporovali stavbu lidových hvězdáren. Hvězdárny podle jejich ideologie představovaly ateistickou zbraň a předmět ateistické výchovy.
O prvních přednášejících na hvězdárně, Dr. Vítek a projekt Apollo
Mám dojem, že první o kosmonautice na hvězdárně přednášel Dr. Vítek. Přednášel tady i Ing.. Příhoda, to bylo ze zpočátku fungování hvězdárny, zvali jsme Dr. Sadila na přednášku o Měsíci, ale on, protože byl přeci jen starý a nemocný, tak doporučil rovnocennou náhradu Ing. Příhodu. Přijel Trabantem, zapadl s ním na cestě a museli jsme ho na rukách vynášet.
Dr. Vítek měl přednášku o Apollu a ukazoval nám letový denník, dostával ho. To byla tlustá kniha vázaná do prešpánu ( hnědá ohebná lepenka pozn. R.R. ). Desky z letového deníku zachránily Apollo 13. Udělali z nich redukce na trubky k přívodu kyslíku.
Při jeho přednášce děti seděli v uličkách, chodba před kopulí byla obsazená. Na schodech byly stoly, na kterých stáli lidi.
O filmech projektu Apollo
Dozvěděli, jsme se, že americké velvyslanectví má filmy z těch letů, my jsme si je půjčovali po částech. Samozřejmě, že to bylo sledováno s nevolí, protože jsme si je vypůjčovali několikrát. Najednou jsem byl předvolaný do Závodního klubu ROH, co jsme si to dovolili, objednat si na americkém vyslanectví všechny Apolla, od 11. do 17. Já jsem říkal, to my vůbec nevíme, my jsme si nic neobjednávali. Pak vyšlo najevo, že když jsme je měli několikrát půjčené, tak ten dopis, který následovat, obsahoval sdělení, že nám je věnují, že si to můžeme nechat.
Ze vzpomínek Ing. Jiřího Veselého, zakládajícího člena astronomického kroužku hvězdárny. Magnetofonový záznam pořídil a redakčně upravil Rostislav Rajchl.