Viditelnost planet
Na červnové obloze neuvidíme dvě planety, Merkur a Mars.
Večer nad západní obzorem můžeme pozorovat Venuši. Její jasnost pozvolna slábne. Zapadá kolem půlnoci. Najdeme ji v souhvězdí Raka.
Večerní oblohu zdobí i Jupiter. Zapadá kolem půlnoci.
V průběhu měsíce se přesouvá ze souhvězdí Raka do souhvězdí Lva. Po celou noc budeme moci pozorovat Saturn. Najdeme ho na hranici souhvězdí Štíra a Vah.
Ze zajímavých úkazů vybíráme
19. až 21. června večer nad západním obzorem můžeme pozorovat seskupení Měsíce, Venuše a Jupitera v blízkosti nejjasnější hvězdy souhvězdí Lva Regulus.
20. června ve 22 hodin bude Měsíc v konjunkci s Jupiterem.
21. června v 17 hod. 38 min. nastane letní slunovrat, Slunce vstupuje do znamení Raka, začíná astronomické léto.
Letní slunovrat
O letním slunovratu vstoupí Slunce do znamení Raka a otevře bránu do léta. Pro současného člověka událost, která projde bez pozornosti. Pro předky naopak událost důležitá. Když se lidská společnost na prahu svých dějin začala organizovat, potřebovala se orientovat v čase. Domníváme se, že čas byl v tehdejších představách spojen s obzorem.
Obzor našich předků představoval rozhraní mezi kosmickým a pozemským prostředím. Na obzor hleděl člověk s představou, že je svědkem zrodu kosmického tělesa, když Slunce vycházelo nad terénem. Večer, když kosmické těleso zapadalo, hleděl na jeho domnělý zánik. Je otázkou, zda člověk znal pojem východ a západ. Je pravděpodobné, že je měl spojené spíše se zrozením a se smrtí. Při čekání na východy – zrození Slunce - si lidé všimli, že nevychází na stejném místě obzoru, ale že po něm den po dni postupuje. Za tisíciletí pozorování člověk zjistil, že se jeho obzorová dráha uzavře vratem: Slunce se zastaví, aby několik dní vycházelo na stejném místě obzoru. Pak se jeho směr pohybu otočí a Slunce dospěje po půlroční obzorové pouti k dalšímu vratu. Takto vzniklý kmit, od slunovratu do slunovratu a zpět, představuje dobu jednoho slunečního roku. Čas našich předků nebyl všudypřítomný, ale souvisel pravděpodobně s představou konkrétního tělesa, jeho obzorovou dráhou, proto se Slunce stalo synonymem času. A vraty, kde se měnil směr obzorového pohybu Slunce, znamenaly zlomové momenty v slunečním kalendáři. Zimní slunovrat vyznačoval střed studené části roku a letní střed jeho teplé části. Letní slunovrat, kterým začíná astronomické léto, zvrátí poměr dne a noci. Noci se budou postupně prodlužovat, dny naopak zkracovat. Ve dnech kolem letního slunovratu nenastane tzv. astronomická noc. Slunce nesestoupí hlouběji než 18 stupňů pod obzor a noc bude doprovázena trvalým přísvitem. Až se vláda astronomických noci navrátí, zlepší se i podmínky pro astronomická pozorování kosmických objektů.
Slované si představovali Slunce jako okřídlenou bytost. Jejím symbolem bylo hořící kolo. O letním slunovratu se z proutí pletla kola, která se zapalovala a hořící se roztočila a posílala z kopce dolů. Tento rituál měl pravděpodobně symbolizovat do ruda zbarvený sluneční kotouč u obzoru, ale je i pravděpodobná asociace s postupným klesáním poslunovratové dráhy Slunce vzhledem k obzoru. Staré ruské letopisy ztotožňují slovanské bohy Svaroga s řeckým Hefaistem a Svarožice (Dažboga) s bohem Slunce Héliem.
Obloha v červnu
V polovině června kolem 23. hodiny můžeme nad západem pozorovat jasnou hvězdu Regulus, nejjasnější hvězdu z jarního souhvězdí Lva, nad jihozápadním obzorem další souhvězdí jara Pannu s jasnou hvězdou Spikou. Nad jihozápadním obzorem září hvězda Arktur ze souhvězdí Pastýře, pod ním u obzoru blíže k poledníku je souhvězdí Štíra. Můžeme si jej představit jako zednické kladívko. Nad ním severněji vysoko nad obzorem leží letní souhvězdí Herkula. Vedle něj směrem k východu najdeme další letní souhvězdí Labuť, Lyru, Orla. Jejich nejjasnější hvězdy tvoří tzv. letní orientační trojúhelník. Nad severovýchodem můžeme pozorovat vycházející podzimní souhvězdí Pegasa a ještě severněji hvězdy souhvězdí Andromedy a Persea.