Viditelnost planet
Merkur je v červenci stále nepozorovatelný. Na večerní obloze i nadále dominuje planeta Venuše. K ní se přidá Jupiter. Kromě rána bude na obloze i Saturn. Celou noc uvidíme také červený Mars.
Venuši spatříme večer po západu Slunce nízko nad západním obzorem. Zapadá po 22. hodině.
Mars bude na obloze kromě večera po celou noc. Najdeme jej v souhvězdí Kozoroha. Vychází po 21. hodině.
Jupiter se na obloze přesouvá do první části noci, zapadá po půlnoci. Promítá se do souhvězdí Vah.
Saturn můžeme pozorovat po většinu noci kromě rána. Najdeme ho v souhvězdí Střelce. Na začátku měsíce zapadá po 4. hodině, na konci července před 3. hodinou.
Ze zajímavých úkazů vybíráme
Od 20. do 25. července budeme moci na ranní obloze pozorovat seskupení Měsíce, Jupiteru, Saturnu a hvězdy Antares, nejjasnější z hvězd souhvězdí Štíra.
27. července dojde k úplnému zatmění Měsíce. Střed zatmění bude ve 22 hodin 21 minut, začátek úplného v 21 hodin 30 minut, konec ve 23 hodin 13 minut.
30. července nastane maximum červencové větve meteorického roje Jižních Akvarid. Očekává se 25 středně rychlých stop za hodinu. Aktivita roje začíná 12. července a končí 23. srpna.
Úplné zatmění Měsíce (časový průběh)
27. července ve 22 hodin 21 minut nastane střed úplného zatmění Měsíce.
| 19:14 | Vstup Měsíce do polostínu - nepozorovatelný, Měsíc se nachází pod obzorem |
| 20:24 | Začátek částečného zatmění - nepozorovatelný, Měsíc se nachází pod obzorem |
| 21:30 | Začátek úplného zatmění |
| 22:22 | Maximální fáze zatmění |
| 23:13 | Konec úplného zatmění |
| 0:19 | Konec částečného zatmění |
| 1:28 | Výstup Měsíce z polostínu |
Obloha v červenci
Kolem 23. hodiny můžeme nad západem pozorovat odcházející souhvězdí jara Pannu s jasnou hvězdou Spicou. Směrem k poledníku na jihozápadě září Arkturus ze souhvězdí Pastýře. Pod ním je těsně nad obzorem souhvězdí Štíra. Vedle něj směrem k východu najdeme další letní souhvězdí: Labuť, Lyru, Orla. Nad severovýchodem můžeme pozorovat podzimní souhvězdí Pegasa, a ještě severněji svítí hvězdy souhvězdí Andromedy a Persea.
Podrobnější procházku letní oblohou můžeme začít od žlutooranžového Arktura, nejjasnější hvězdy v souhvězdí Pastýře. Najdeme ho jednoduše tak, že si prodloužíme oj Velkého vozu do oblouku, na jehož konci zmíněná hvězda leží. Je třicetkrát větší než Slunce, ale chladnější. Jeho povrch má oproti slunečnímu teplotu o dva tisíce stupňů nižší. Vedle souhvězdí Pastýře je souhvězdí Severní koruny – oblouček hvězd s nejjasnější hvězdou Gemmou. Hluboko pod Pastýřem je málo výrazné souhvězdí zvířetníku Váhy. K Vahám jsou otočena klepeta sousedního souhvězdí Štíra, které u nás vystupuje jen velmi málo nad obzor a často zaniká v oparu nebo světlech pouličního osvětlení. Toto souhvězdí si můžeme představit také jako zednické kladívko. Velkou oblast mezi Pastýřem, Štírem, Lyrou a Orlem zaujímá souhvězdí Hadonoše s Hadem. Souhvězdí Herkula představuje svalnatého hrdinu, postavu – hromotluka. můžeme si ho také představit jako květináč. Pod pravým ramenem se nachází kulová hvězdokupa M13, která je nejjasnější kulovou hvězdokupou na severní obloze. Tyto kulové útvary plné hvězd patří k nejstarším skupinám hvězd v galaxii.
Večer, než se setmí, uvidíme na obloze mezi prvními hvězdami vysoko v zenitu tři hvězdy tvořící tzv. letní orientační trojúhelník – Altair, Deneb a Vegu.
Souhvězdí Lyry tvoří malý, ale dosti výrazný kosodélník, u jehož horního pravého rohu je Vega, druhá nejjasnější hvězda severní oblohy. Od nás je vzdálená 26,5 světelných let. Orel se pozná podle typické hvězdné trojice, v níž nejjasnější je hvězda Altair.
Třetí výrazné souhvězdí letní oblohy je Labuť se široce rozepjatými křídly, letící Mléčnou dráhou vstříc Orlu. V ocase svítí nejjasnější hvězda souhvězdí Deneb.
Dominantou noční oblohy v letních měsících je hvězdný pás Mléčné dráhy, který se klene nad našimi hlavami od severu přes zenit k jihu. Že je tento pás složený z obrovského množství hvězd, rozpoznal italský astronom, matematik a fyzik Galileo Galilei v roce 1609. Galileo patřil v prvním pozorovatelům oblohy dalekohledem. Tento objev publikoval o rok později ve spisu Hvězdný posel. Je ale pravděpodobné, že dalekohled k obloze obrátil neznámý pozorovatel, či pozorovatelé již o několik let dříve než samotný Galilei, ale nezanechali o tom zprávu. Před pozorováním dalekohledem si lidé neuměli představit, že mohou existovat i další hvězdy, než které jsou vidět na obloze pouhýma očima. To bylo pro mnohé šokující zjištění.
Na ranní obloze uvidíme v souhvězdí Andromedy podobný hvězdný ostrov jako je naše Galaxie. Pouhým okem viditelná jako mlhavý obláček byla známá už ve starověku tzv. mlhovina v Andromedě. Pozdější pozorování výkonnými dalekohledy ukázalo, že se nejedná o mlhovinu, objekt z prachu a plynu, ale jde o galaxii velikostně srovnatelnou s naší. Existencí této galaxie bylo potvrzeno, že naše Galaxie není jedinou, ale jednou z mnoha obrovského množství těchto objektů ve vesmíru.