Viditelnost planet
Viditelnost planet se omezí na první polovinu noci. Ranní obloha pak bude bez planet, které by bylo možno pozorovat pouhým okem.
Mars uvidíme v první polovině noci. Zapadá necelou hodinu po půlnoci. Najdeme ho v souhvězdí Kozoroha.
Jupiter bude večer počátkem října velmi nízko nad západním obzorem. Zapadá před 20. hod. Promítá se do souhvězdí Vah. Od poloviny měsíce bude nepozorovatelný.
Saturn budeme moci pozorovat večer nad jihozápadním obzorem. Zapadá mezi 22. a 20. hod. Najdeme jej v souhvězdí Střelce.
Merkur a Venuše jsou nepozorovatelné.
Ze zajímavých úkazů vybíráme
21. října v noci budeme moci pozorovat maximum meteorického roje Orionid. Očekává se 18 velmi rychlých stop za hodinu. Aktivita roje začíná na začátku října a končí na začátku listopadu.
27. října můžeme pozorovat na večerní obloze Měsíc v blízkosti Aldebaranu, nejjasnější hvězdy souhvězdí Býka.
28. října končí letní čas. Hodiny se ve tři hodiny ráno posunou o jednu hodinu zpět.
Obloha v říjnu
Prohlídku říjnové oblohy začneme kolem 21. hodiny. Nad jihozápadem spatříme hvězdy tzv. letního trojúhelníku – Deneb, Vegu, a Altair. Na poledníku můžeme pozorovat podzimní souhvězdí Pegase a nad ním jasný mlhavý obláček, galaxie M31 v Andromedě. Nad ní je typické dvojité V, souhvězdí Kasiopeji a severovýchodně jsou dva obloučky hvězd, tvořící souhvězdí Persea. Na východě vychází souhvězdí zimy – Býk – s jasnou hvězdou Aldebaran. Nad severovýchodem můžeme pozorovat jasnou hvězdu Capellu ze souhvězdí Vozky. Před půlnocí vychází Orion.
Z tohoto souhvězdí budou zdánlivě vyletovat světelné stopy meteorů podzimního roje Orionid. Roj meteorů se pozemskému pozorovateli jeví na obloze tak, že ve směrech, kde Země křižuje dráhy tělísek meteorického roje, pozoruje větší počet meteorů rozbíhajících se od určitého místa na obloze. Jde o perspektivní jev – jejich dráhy jsou v atmosféře Země rovnoběžné a vlivem perspektivy se zdánlivě rozebíhají. Bod, z něhož se rozbíhají, se na obloze nazývá radiant. Země se během roku setkává s řadou rojů. Jsou označovány podle toho, v jakém souhvězdí mají radiant.
Původ hmotných částeček milimetrových až několika centimetrových rozměrů tohoto roje, je jako u ostatních v kometách, od kterých se oddělily a za kometou vytvořily jakousi prachovou stopu. U Orionid se konkrétně jedná o slavnou kometu Halleyovu. Když proud částeček protne dráhu Země, po které se naše planeta pohybuje kolem Slunce a zároveň se planeta v tomto křížení nachází, dojde k setkání částic s atmosférou Země. Tam rychlostí mnoha kilometrů za sekundu dochází k jejich hoření. Přitom se vytvoří stopa ionizovaného vzduchu, která na krátký čas jasně zazáří a kterou právě vidíme jako světelný jev – meteor. Světelná stopa se udrží na obloze až několik sekund.
