Viditelnost planet
Prosinec ztratil dominantu večerní oblohy – Jupiter. Na večerní oblohu se vrátila již v polovině listopadu Venuše. Doprovod jí dělá Saturn. Na ranní obloze spatříme kromě Marsu i Merkur.
Venuše je pozorovatelná nad jihozápadním obzorem. Zapadá mezi 18. a 19. hodinou. Najdeme ji v souhvězdí Střelce, koncem měsíce pak v souhvězdí Kozoroha.
Doprovod jí bude dělat v první polovině prosince nízko nad jihozápadním obzorem Saturn; zapadá mezi 18:30 a 17:30 hod. Najdeme ho v souhvězdí Střelce.
Na ranní obloze budeme moci pozorovat nad jihovýchodním obzorem Merkur. Viditelnost planety končí okolo 12. prosince. Vychází kolem šesté hodiny.
Druhou planetou na ranní obloze bude nad jihovýchodním obzorem Mars. Vychází před pátou hodinou. Najdeme ho podobně jako Merkur v souhvězdí Vah.
Ze zajímavých úkazů vybíráme
14. prosince nastane kolem 13. hodiny maximum meteorického roje Geminid. Četnost světelných stop za hodinu bude poměrně velká, očekává se až 120 světelných stop. Úkaz bude ale rušit svým světlem Měsíc, který bude dva dni po úplňku. Aktivita roje začíná 4. a končí 17. prosince.
20. prosince budeme moci pozorovat v druhé polovině noci Měsíc v blízkosti Spiky, nejjasnější hvězdy ze souhvězdí Panny.
22. prosince v 5 hodin 19 minut Slunce vstupuje do znamení Kozoroha, nastává začátek astronomické zimy.
28. a 29.prosince budeme moci sledovat večer nad jihozápadním obzorem Měsíc u Venuše.
Obloha v prosinci
Pozorování kosmických objektů v závěru roku na prosincové obloze můžeme začít již poměrně brzo, protože Slunce zapadá kolem 16. hodiny a zhruba za hodinu a půl se před námi otevře nabídka prosincové oblohy. Nad západním obzorem můžeme pozorovat odcházející souhvězdí léta. Je to kosodélník z hvězd tvořících souhvězdí Lyry s jednou z nejjasnějších hvězd – Vegou. Na západ od tohoto souhvězdí spatříme kříž z hvězd – souhvězdí Labutě – a pod ním souhvězdí Orla.
Po celou noc kraluje na obloze jedno z nejvýraznějších souhvězdí Orion. Představuje postavu lovce, rozkročeného nad obzorem. Tři hvězdy vedle sebe tvoří jeho pas. Pas si můžeme také představit jako tělo motýla a čtyři hvězdy představující ramena a nohy Oriona jako jeho křídla. Protáhneme-li si Orionův pas směrem k obzoru, dostaneme se k nejjasnější hvězdě severní oblohy Síriu, zároveň nejjasnější hvězdě souhvězdí Velkého Psa. Pokud bychom hvězdy pasu Oriona protáhli opačným směrem do mírného obloučku, nalezneme oranžovou hvězdu Aldebaran, nejasnější hvězdu souhvězdí Býka, která představuje oko rozzuřeného býka podlité krví. Konce jeho rohů přestavují dvě hvězdy umístěné nad býkovou hlavou. Na Býkově hřbetu „sedí“ Kuřátka, shluk hvězd tvořících otevřenou hvězdokupu.
K ránu na východní obloze spatříme hvězdy jarních souhvězdí, ležící postavu krále zvířat se vztyčenou hlavou Lva s jasnou hvězdou Regulus, umístěnou jakoby v jeho tlapách, dále souhvězdí Panny. Toto souhvězdí si můžeme představit jako závodnici, běžící přes překážkovou dráhu.
Betlémská hvězda – astronomická symbolika Vánoc
K vánoční prosincové obloze patři neodmyslitelně Betlémská hvězda. Spory o to, co byla Betlémská hvězda, se táhnou napříč stoletími. Historici, církevní představitelé i astronomové se přou o to, zda tento vánoční fenomén byl na obloze fyzicky přítomen, ať už se jednalo o kometu, hvězdu, planetu, či jejich vzájemnou konstelaci vyúsťující v astrologickou předpověď narození Ježíše, Nebo že Betlémská hvězda byla Betlémským znamením – symbolem starozákonného proroctví – a nikoliv reálným kosmickým objektem na obloze.
Výtvarné ztvárnění betlémské hvězdy jako komety, objevující se nad betlémy je pozdějšího data. Jako inspirace pro ni posloužilo pozorování Halleyovy komety při jejím návratu v roce 1301 renesančnímu malíři Giottovi, který ji použil o tři roky později jako Betlémskou hvězdu na obrazu Klanění tří králů v padovské kapli v Itálii.
Další pramen uvádí historii umístění komety nad betlémy trochu jinak. Zpočátku se Betlémská hvězda znázorňovala jako zářící těleso s proudem paprsků ozařujících Betlém. Až na pozdějších kresbách se tento proud stáčel do různých stran, takže hvězda už spíše připomínala kometu.
S hvězdou je spojena i další možnost výkladu původu Betlémské hvězdy, který má širší souvislosti. Zdá se, že s Betlémskou hvězdou by mohl souviset konec půstu a známý obyčej o zlatém prasátku. O jakou hvězdu se jednalo, nevíme. Domníváme se, že mohlo jít o pozorování výrazné, jasné hvězdy, která se po západu Slunce objevila na obloze.
Zlaté prasátko se podle obyčeje zjevuje za odměnu o Štědrém dnu všem, kdo se nenechají zlákat pochoutkami a dodržují půst po celý den. Prasátko má spojitost jednak se zapadajícím Sluncem, jehož barva, když atmosféra odfiltruje přebytečné sluneční záření, má oranžovou, červenou barvu, jako je barva selat. Spojení zlaté prasátko – zapadající Slunce – platí právě pro období zimního slunovratu. Je pravděpodobně odrazem pohanského obětování v souvislosti s očekáváním „narození nového Slunce“.
Zapadající Slunce v období slunovratu si naši předkové vykládali jako umírání starého Slunce a jeho poslunovratové východy jako narození nového Slunce, začátek nového solárního roku. Další souvislost zlatého prasátka se zimním slunovratem ukazuje na období spojené se zabijačkou, která má původ v redukci stád, porážení vepříků, pro které by nebylo dost potravy přes zimu.
Člověk vypozoroval, že po zimním slunovratu se zvedá sluneční dráha a otepluje se. Zimní slunovrat byl předky chápán jako oslava nového života, začátku vegetačního cyklu.
Pro naše předky představovalo plynutí času pravděpodobně Slunce, jehož východy se během roku pohybují po obzoru od letního k zimnímu slunovratu, kde se místa východů na čas zastaví. Při zimním slunovratu se odehrávají sluneční východy zhruba 16 dní na stejném místě obzoru. Pro zpřesnění začátku roku se proto použilo jasné hvězdy, která v tu dobu prvně zazářila na obloze při svém východu těsně před východem Slunce nebo těsně před svým západem po západu Slunce.
Poslední bádání ukazují, že se Kristus měl narodit v prosinci, tedy ke konci roku. Je docela pravděpodobné, že se díky časové kontinuitě prosincového narození Krista a zimního slunovratu hvězda, označující v tomto období přesnější začátek solárního roku, mohla přenést z původní kalendářní funkce do křesťanské tradice jako Betlémská hvězda, zvěstující narození Ježíše.
