Obloha v měsíci březnu 2017

Viditelnost planet

Merkur budeme moci pozorovat ve druhé polovině měsíce večer nad západním obzorem.

Tamtéž nalezneme večer také Venuši. Bude v souhvězdí Ryb. Během března se její viditelnost začíná zhoršovat. Od druhé poloviny března do poloviny dubna bude planeta nepozorovatelná.

Nabídku planet doplní na večerní obloze nad jihozápadem ještě Mars v souhvězdí Ryb. Zapadá po 21. hodině.

Jupiter uvidíme kromě večera celou noc. Nachází se v souhvězdí Panny.

Na ranní obloze se k Jupiteru nad východním obzorem přidá Saturn. Najdeme ho na pomezí souhvězdí Hadonoše a Střelce. Vychází po 2. hodině.

Ze zajímavých úkazů vybíráme

1. března budeme moci pozorovat na ranní obloze seskupení Měsíce, Venuše a Marsu.

14. března ve 21 hodin bude Měsíc v konjunkci s Jupiterem v blízkosti Spiky, nejjasnější hvězdy ze souhvězdí Panny.

20. března nastane v 11 hodin 28 minut jarní rovnodennost. Slunce vstupuje do znamení Berana. Začíná astronomické jaro.

29. března večer bude pozorovatelné nad západní obzorem seskupení Měsíce, Merkuru a Marsu.

Čtyři limitní polohy Slunce

Během roku rozeznáváme čtyři limitní polohy Slunce: zimní a letní slunovrat, jarní a podzimní rovnodennost.

Při západu, nebo východu Slunce kolem rovnodennosti je změna azimutu mezi jednotlivými místy obzorového východu Slunce největší.

Naopak v období slunovratů, kdy je rovina dráhy Slunce po ekliptice (zdánlivé dráze Slunce mezi hvězdami) rovnoběžná s rovníkem, je tato změna nepatrná. Od 12. června do 1. července, tedy za 18 dnů okolo slunovratu, vykoná Slunce obzorovou dráhu menší, než je průměr slunečního kotouče, a to je půl obloukového stupně. Naproti tomu denní krok Slunce na obzoru o rovnodennosti je naopak o 5 obloukových vteřin větší, než je průměr slunečního kotouče.

Slunovraty nastávají uprostřed studeného období – zimy - a období teplého – léta. Rovnodennosti se nacházejí v období přechodu z jednoho do druhého ročního období a tvoří předěl mezi studenou a teplou částí roku.

Délka slunečního svitu během dne se mění v závislosti na roční době. Od římských dob pocházelo středověké měření času s nestejnou délkou hodin, reflektující měnící se délku denního svitu. Těmto hodinám se říkalo babylonské. Den byl rozdělen od východu do západu Slunce na 12 hodin a čas od západu do východu Slunce také na 12 hodin. Hodina neměla během dne stejný počet minut, v prosinci jen 40, když byly dny nejkratší, v červnu dosáhl počet minut maxima 81,5 (pro 50. stupeň severní šířky). Pouze ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti trvala hodina 60 minut, jak ji používáme dnes u měření času hodinami stejně dlouhými.

Obloha v březnu

Obloha sklonku zimy a začátku jara nabídne na východní straně jarní souhvězdí a nad jihem a jihozápadem zimní souhvězdí, která pomalu opouštějí hvězdnou scénu. Na začátku března kolem 21. hodiny spatříme nad východním obzorem jednu z nejjasnějších hvězd Arktura ze souhvězdí Pastýře, kterého můžeme vyhledat také tak, že protáhneme lomenou oj Velkého vozu do oblouku, po kterém se dostaneme až k této hvězdě. Nad jihovýchodem uvidíme další jasnou hvězdu Regulus, nejjasnější hvězdu souhvězdí Lva. Západní část souhvězdí (hlavu a hruď Lva) si můžeme představit jako otazník a v místě tečky jasnou hvězdou Regulus. Nad jihem níže nad obzorem svítí nejjasnější hvězda severní oblohy Sirius ze souhvězdí Velký pes a nad ním Procyon, nejjasnější hvězda souhvězdí Malého psa. Ještě nad touto hvězdou spatříme dvě hvězdy ze souhvězdí Blíženců, Pollux a Castor. Nad jihozápadem září hvězdy jednoho z nejkrásnějších souhvězdí Orion s typickými třemi hvězdami, které tvoří Orionův pas. Když ho prodloužíme směrem k jižnímu obzoru, narazíme na Sirus. Obráceným směrem trochu výše svítí oranžová hvězda Aldebaran, nejjasnější hvězda ze souhvězdí Býka. Pod pasem Oriona spatříme pouhým okem mlhavý obláček. Je to Velká mlhovina v Orionu. Nad severozápadním obzorem můžeme spatřit další nápadný mlhavý obláček, tentokrát se jedná o galaxii v souhvězdí Andromedy. Světlo od této hvězdné soustavy, typově podobné Naší galaxii k nám letí přes dva miliony let.