Obloha v měsíci prosinci 2022

Viditelnost planet

Merkur uvidíme v noci na prosincové obloze až v druhé polovině měsíce, Venuši až na jeho konci. Večer na obloze budeme moci pozorovat dále Saturn, v první polovině noci Jupiter. Celou noc bude na obloze Mars.

Merkur uvidíme v druhé polovině měsíce večer nízko nad jihozápadním obzorem. Zapadá po 17. hod.

Venuše bude pozorovatelná na konci prosince večer nad jihozápadním obzorem. Najdeme ji v souhvězdí Střelce. Zapadá kolem 17. hod.

Saturn uvidíme večer vysoko nad jihozápadním obzorem. Zapadá mezi 21. a 20. hod. Nachází se v souhvězdí Kozoroha.

Jupiter bude na obloze v první polovině noci. Zapadá kolem půlnoci. Najdeme jej v souhvězdí Ryb.

Mars budeme moci pozorovat po celou noc. Na začátku měsíce má dobré pozorovací podmínky. Najdeme jej v souhvězdí Býka. Zapadá mezi osmou (na začátku prosince) a šestou hodinou ranní (na konci měsíce).

Ze zajímavých úkazů vybíráme

2. prosince budeme mít na ranní obloze možnost sledovat v 5 hodin ráno konjunkci Měsíce s Jupiterem.

14. prosince nastane maximum meteorického roje Geminid. Očekává se až 150 jasných světelných stop za hodinu. Aktivita roje začíná kolem 4. a končí kolem 17 prosince. Maximum je dva dny před první čtvrtí Měsíce, který zapadá kolem půlnoci, tudíž v druhé polovině noci nebude svým svitem rušit pozorování meteorů.

21. prosince nastane zimní slunovrat. Slunce vstupuje ve 22:48 do znamení Kozoroha. Nastává astronomická zima.

26. prosince nastává ve 21. hod. konjunkce Měsíce se Saturnem.

Zimní slunovrat a jeho význam pro naše předky

Člověk vypozoroval, že po zimním slunovratu se zvedá sluneční dráha a otepluje se, proto byl zimní slunovrat předky chápán jako oslava nového života, začátek vegetačního cyklu. V období slunovratu, kdy je rovina dráhy Slunce po ekliptice (ekliptika je zdánlivá dráha Slunce mezi hvězdami) rovnoběžná s rovníkem, je změna azimutu mezi jednotlivými místy obzorového slunečního východu, nebo západu nepatrná, přímo o slunovratu takřka nulová. Až kolem sedmnácti dní se místo východu (západu) Slunce nemění. A toto zastavení bylo důležitou kultovní událostí pro naše předky. Domníváme se, že si ztotožnili pohyb Slunce po obzoru s plynutím času. Pohyb obzorových východů Slunce mezi jeho krajními slunovratovými polohami vymezoval časovou periodu slunečního roku. Zastavení Slunce na obzoru vyvolávalo u našich předků představu bezčasovosti. A bezčasovost umožnila prolnutí světa pozemského se záhrobím. Období před zimním slunovratem bylo obdobím, kdy končí podle představ jeden život Slunce, které spěje k záhrobí (jeho dráha se čím dál více blíží obzoru), aby po dnech, kdy jeho východy a západy setrvaly skoro na témže místě obzoru, opustilo záhrobní svět a narodilo se do nového života, a tím také pokračovalo, na začátku nového solárního roku v počítání času.

Ve svém díle Keltská kniha mrtvých vystihuje Holser Kalveit úzký vztah mezi životem a smrtí a přírodou našich předků:

Život vyvěrá ze smrti, den z noci, jaro ze zimy. Stvoření povstává z noční temnoty. Vejce obsahuje zárodek života. Říše mrtvých duší je říší plodnosti života. Nesmrtelnosti duše odpovídá věčně se obměňující příroda.

Holser Kalveit, Keltská kniha mrtvých

Obloha v prosinci

Nad západním obzorem můžeme s večerem pozorovat odcházející souhvězdí léta. Je to kosodélník z hvězd tvořících souhvězdí Lyry s jednou s nejjasnějších hvězdou Vegou. Na západ od tohoto souhvězdí spatříme kříž z hvězd – souhvězdí Labutě a pod ním souhvězdí Orla.

Po celou noc kraluje na obloze jedno z nejvýraznějších souhvězdí Orion. Představuje postavu lovce, rozkročeného nad obzorem. Tři hvězdy vedle sebe tvoří jeho pas. Ten si můžeme také představit jako tělo motýla, a čtyři hvězdy představující ramena a nohy Oriona jako jeho křídla. Protáhneme-li si Orionův pas směrem k obzoru, dostaneme se k nejjasnější hvězdě souhvězdí Velkého psa Síriu, která je zároveň nejjasnější hvězdou severní oblohy. Pokud bychom hvězdy pasu Oriona protáhli opačným směrem do mírného obloučku, nalezneme oranžovou hvězdu Aldebaran, nejasnější hvězdu souhvězdí Býka. Konce jeho rohů přestavují dvě hvězdy umístěné nad býkovou hlavou. Na Býkově hřbetu „sedí“ Kuřátka neboli Pleyády, shluk hvězd tvořících otevřenou hvězdokupu.

K ránu na východní obloze spatříme hvězdy jarních souhvězdí. Ležící postavu krále zvířat se vztyčenou hlavou – Lva, s jasnou hvězdou Regulus, umístěnou jakoby v jeho předních tlapách, dále nalevo pod tímto souhvězdím, souhvězdí Panny s nejjasnější hvězdou Spicou.