Obloha v měsíci červenci 2016

Viditelnost planet

Jaká je nabídka planet na večerním nebi?

Merkur a Venuše jsou, tak jako v červnu, nepozorovatelné.

Mars se přesouvá do první poloviny noci. Planeta se nachází v souhvězdí Vah.

Večer nad západním obzorem budeme moci pozorovat také Jupiter, promítá se do souhvězdí Lva.

Po většinu noci, kromě rána, bude nad obzorem planeta Saturn, najdeme jí v souhvězdí Hadonoše.

Ze zajímavých úkazů vybíráme

15. července bude kolem 1. hod. konjunkce Měsíce s planetou Mars.

28. července večer budeme moci nad jižním až jihozápadním obzorem pozorovat seskupení Marsu, Saturnu a hvězdy Antares, nejjasnější hvězdy souhvězdí Štíra.

30. července kolem 8. hod. nastane maximu meteorického roje jižních Akvarid. Počítá se s maximem 16 středně rychlých světelných stop za hodinu.

Připomínáme, že kolem 17. července začíná aktivita nejznámějšího meteorického roje Perseid.

Obloha v červenci

Dominantou noční oblohy v letních měsících je hvězdný pás Mléčné dráhy, který se klene nad našimi hlavami od severu přes zenit k jihu. Že je tento pás složený z obrovského množství hvězd, rozpoznal italský astronom, matematik a fyzik Galileo Galilei v roce 1609. Galileo patřil k prvním pozorovatelům oblohy dalekohledem. Tento objev publikoval o rok později ve spisu Hvězdný posel. Je ale pravděpodobné, že dalekohled k obloze obrátil neznámý pozorovatel, či pozorovatelé již o několik let dříve, než samotný Galilei, ale nezanechali o tom zprávu. Před pozorováním dalekohledem si lidé neuměli představit, že mohou existovat i další hvězdy, než které jsou vidět na obloze pouhýma očima. To bylo pro mnohé šokující zjištění.

Je ale zajímavé, že už Demokritos ve 4. století př. Kr., tedy velice dávno před vynálezem dalekohledu, vyslovil názor, že Mléčná dráha je seskupení hvězd, které okem nerozlišíme.

Mléčná dráha (to je nejbělejší pruh na nebi) je shluk velmi malých hvězd, jak možno pozorovat přesnými dalekohledy, píše Jan Amos Komenský v Přehledu fyziky z roku 1633. Dnes víme, že součástí Mléčné dráhy jsou hvězdy různých velikostí. Zjištění, že Mléčná dráha je složena s velkého množství hvězd, byl teprve začátek dlouhého zkoumání této zajímavé části oblohy.

Anglický astronom, původem hudebník, William Herschel, objevitel planety Uran v roce 1781, sledoval pomocí zrcadlového dalekohledu o průměru 50 cm rozložení hvězd na obloze. Vycházel ze skutečnosti, že obloha není posetá hvězdami rovnoměrně, ale že počet hvězd stoupá s jejich klesající jasností. Potvrdil tak představu Thomase Wrighta z roku 1750, že Slunce s ostatními hvězdami tvoří hvězdnou soustavu – naši Galaxii. Pozemskému pozorovateli, ukrytému uvnitř ní, se promítá na oblohu jako Mléčná dráha obepínající celou oblohu a rozdvojující se v souhvězdí Labutě.

Pouhým okem viditelná, jako mlhavý obláček, byla známá už ve starověku tzv. Mlhovina v Andromedě. Pozdější pozorování výkonnými dalekohledy ukázalo, že se nejedná o mlhovinu, objekt z prachu a plynu, ale jde o galaxii, podobnou té naší. Existencí této galaxie bylo potvrzeno, že naše Galaxie není jedinou, ale jednou z mnoha v obrovském množství těchto objektů ve vesmíru.

Byly to galaxie, na jejichž spektrálním rozboru světla zjistil před 2. světovou válkou Edwin Hubble, že se od nás hvězdy vzdalují. Toto zjištění ho dovedlo k přesvědčení, že se musí zvětšovat prostor, v kterém se nacházejí. Vesmír se rozpíná.

Galaxii v Andromedě můžeme pozorovat ve stejnojmenném souhvězdí, před půlnocí nad severovýchodem. Nad jihojihovýchodem po setmění uvidíme nejdříve hvězdy tzv. letního trojúhelníku. Mezi nejjasnější hvězdy patří Vega v souhvězdí Lyry, pod ní jihovýchodně je Altair, představující oko Orla a nad ní severovýchodně je hvězda Deneb ze souhvězdí Labutě.