Pozorování meteorického roje Perseidy 2016

Každý rok v srpnu pravidelně vídáme na noční obloze občasné záblesky světla. Jde o výsledek aktivity jednoho z nejznámějších meteorických rojů – Perseid. Tento roj, pocházející ze zbytků komety 109P/Swift-Tuttle je lidem znám už bezmála 2000 let. První záznamy o něm pochází z Číny kolem roku 36 našeho letopočtu. Od roku 258 našeho letopočtu se traduje i jeho, zlidovělý název, Slzy Sv. Vavřince. Zdrojová kometa Perseid s periodou oběhu 134 let se naposled přiblížila ke Slunci v roce 1992 a od té doby roj postupně slábne. Pravidelně se nám ale připomíná, když Země každoročně mezi 17. červencem až 24. srpnem prochází na své dráze skrze prachový proud rozptýlený za kometou. Letošní návrat roje však měl být oproti předchozím letům o něco bohatší, protože Mezinárodní meteorářská organizace (IMO) předpověděla jeho mírně zvýšenou aktivitu. Některé odhady udávaly možnost pozorovat v době maxima i více než 200 meteorů za hodinu. Protože takové maximum roje každoročně nastává mezi 11. až 13. srpnem, vypravili jsme se ve čtvrtek 11. srpna večer na pozorování. To, že jsme se rozhodli využít hned první termín možného maxima, se nakonec ukázalo jako správné rozhodnutí. Nepříliš příznivý výhled vývoje počasí na další den se totiž beze zbytku naplnil a tak jen o pouhý den později už zcela zatažená obloha znemožnila dlouho předem plánované skupinové pozorování pro veřejnost. To bylo směrováno na noc z 12. na 13 září a bylo spojeno i s přednáškou a s produkcí digitálního planetária.

 


Graf četnosti Perseid v letošním roce

 

Letos jsme se, kromě běžného pozorování očima, rozhodli vyzkoušet i možnosti časosběrné digitální fotografie. Ta může kromě pohybu hvězdného pozadí zachytit i nejjasnější meteory a jiné pohybující se a svítící objekty, jako družice nebo letadla. Použit byl fotoaparát Olympus OMD EM10 se základním objektivem 14-42/3,5-5,6. Nastavena byla nejkratší možná ohnisková vzdálenost 14 mm při clonovém čísle 4. Maximální citlivost snímače byla omezena na 2500 ISO. Fotoaparát snímal oblohu v 5 sekundových intervalech s délkou každé expozice 20 sekund. Výsledné snímky byly následně složeny do 9 sekund trvající animace odpovídající zrychlenému pohledu na oblohu v průběhu 45 minut.

 

   
Fotografie zachycené Jiřím Škubníkem

 

Během dvou hodin pozorování, kdy bylo v nepřetržitém sledu nasnímáno celkem 320 snímků, bohužel významně poklesla teplota vzduchu až pod hranici 7°C. V důsledku toho došlo k částečnému zamlžení objektivu kondenzující vzdušnou vlhkostí (rosou). To nakonec umožnilo použít jen část snímků ze začátku pozorování. I přes tuto drobnou vadu na kráse se ale pozorování stalo výjimečným zážitkem, kdy jsme během noci napočítali téměř 200 opravdu jasných meteorů. To dalo za pravdu předpovědi zvýšené aktivity roje. Podle našich odhadů se předpovězená aktivita roje nejenom naplnila, ale pravděpodobně byla během maxima i výrazně překročena. To ukáže ale až závěrečná zpráva IMO složená z pozorování mnoha pozorovatelů na celém světě.

 


Animace vytvořená z fotografií

 

Pokud se vám nepodařilo pozorovat nějakou tu Perseidu právě v pátek 12. srpna, zkoušejte to dál, meteory létají po celý rok, jen jich není tolik jako v srpnu. Při dostatečně dlouhém pohledu na noční oblohu určitě alespoň jeden uvidíte, a možná se vám i splní přání, které takovou chvíli vyslovíte. Přehled všech meteorických v průběhu roku najdete třeba zde.

  

Foto a animace: Jiří Škubník
Text: Tomáš Metelka