Obloha v měsíci listopadu 2016

Viditelnost planet

V tomto měsíci jsou nepozorovatelné planety Merkur a Saturn. Na večerní obloze uvidíme nad jihozápadním obzorem planetu Venuši. Podmínky jejího pozorování se zlepšují. V polovině měsíce zapadá na konci astronomického soumraku. Planeta se přesouvá ze souhvězdí Štíra do Střelce.

Vysoko nad jihozápadním obzorem budeme moci večer pozorovat také Mars. Přesouvá se ze souhvězdí Střelce do souhvězdí Kozoroha. V průběhu podzimu se jeho viditelnost zlepšuje.

Na ranní obloze spatříme pouze Jupiter. Najdeme ho vysoko nad jihovýchodním obzorem v souhvězdí Panny. Viditelnost této planety vzrůstá podobně jako viditelnost Marsu.

 

Ze zajímavých úkazů vybíráme

3. listopadu dojde v 6 hodin ráno ke konjunkci Měsíce s Venuší.

15. listopadu večer bude Měsíc v blízkosti Aldebaranu, nejjasnější hvězdy v souhvězdí Býka.

17. listopadu nastane maximum meteorického roje Leonid. Pozorování světelných stop roje začíná kolem 6. listopadu a končí s koncem měsíce. Očekává se kolem 15 velmi rychlých stop meteorů za hodinu.

25. listopadu ve 3 hodiny po půlnoci můžeme pozorovat konjunkci Měsíce s planetou Jupiter.

 

Meteorický roj Leonid

První určitý záznam o tomto roji pochází z roku 902 n. l. Zmínky o viditelnosti listopadového roje jsou z 11., 12., 14., 16. a 17. století. Jedná se o druhý roj, u něhož byla dokázána souvislost s dráhou komety.

Dráhu tohoto roje spočítal roku 1866 italský astronom Giovanni Schiaparelli. Vykazuje periodicitu 33,25 roku. Roj souvisí s kometou 55P/Tempel-Tuttle, která byla pozorována poprvé v Číně a Japonsku již v roce 1366. Oficiálně byla objevena na konci 60. let 19. století. Vzápětí někteří astronomové upozornili na podobnost její dráhy s dráhou meteorického roje Leonid. Podle radiantu – souhvězdí Lva – ze kterého světelné stopy meteorů jakoby vyletují (jde o perspektivní jev), dostal roj název Leonidy. Když se dráha prachové stopy táhnoucí se za kometou protne s drahou Země, a naše planeta se v křížení drah nachází, jednotlivá prachová zrníčka této stopy vletí do atmosféry Země, kde hoří a vytvářejí ionizované stopy – meteory.

Roj Leonid je známý tím, že disponuje různou hustotou. Může dosahovat i velké koncentrace prachových částic, které po vniknutí do zemské atmosféry způsobují tzv. meteorické deště. O pozorování tohoto nezvyklého jevu z 12. listopadu 1766 zanechal zprávu cestovatel Alexander von Humboldt, který spatřil na obloze tisíce létavic a bolidů směřujících od severu k jihu. Velice intenzivní byl meteorický déšť z roku 1833, kdy bylo pozorováno až 46 000 meteorických stop za hodinu. 17. listopadu 1966 bylo registrováno pomocí radarových měření za pouhých 20 minut 100 000 světelných stop.

 

Obloha v listopadu

Při pohledu nad západní obzor uprostřed listopadu kolem 21. hodiny večerní uvidíme hvězdy tzv. letního trojúhelníku. Nejvýše je Vega ze souhvězdí Lyry, pod ní jihovýchodním směrem je Deneb ze souhvězdí Labutě a nejníže nad západním obzorem je Altair ze souhvězdí Orla.

Nad jihem (v sektoru od jihozápadu k jihovýchodu) svítí hvězdy podzimních souhvězdí Pegase, Andromedy, Persea. Nápadný mlhavý obláček – galaxie v Andromedě – leží v blízkosti poledníku ve výšce 40 stupňů nad obzorem. Východní sektor oblohy je vyhrazen souhvězdím zimy. Nad obzorem spatříme oranžovou hvězdu Aldebaran, představující oko Býka, nad ním je výrazný shluk hvězd – otevřená hvězdokupa Plejády. Nad souhvězdím Býka se nalézá souhvězdí Vozky s nejjasnější hvězdou Capellou. Blíže k obzoru na severovýchodě si všimneme dvou nápadných hvězd Castor a Pollux, patřících do souhvězdí Blíženců. Těsně nad obzorem na východě září hvězdy jednoho z nejkrásnějších souhvězdí Orion. Je příslibem přicházející zimy…