Obloha v měsíci prosinci 2017

Viditelnost planet

Na vánoční prosincové obloze budeme postrádat Venuši a Saturn. Vánoční nabídka planet tak bude chudá a omezí se pouze na ranní čas. Na prosincovém nebi se objeví opět Merkur, ale až koncem měsíce ráno.

Na ranní obloze budeme pozorovat Mars, a to na rozhraní souhvězdí Panny a Vah. Vychází před půl čtvrtou vysoko nad jihovýchodním obzorem.

Nad jihovýchodním obzorem uvidíme ráno také Jupiter. V období Vánoc vychází kolem 4. hodiny. Najdeme ho v souhvězdí Panny.

 

Ze zajímavých úkazů vybíráme

8. prosince nastane ve 23 hodin konjunkce Měsíce s nejjasnější hvězdou ze souhvězdí Lva Regulem.

Od 13. do 15. prosince budeme moci pozorovat na ranní obloze seskupení Měsíce s Marsem a Jupiterem.

14. prosince nastane maximum meteorického roje Geminid. Radiant roje bude v souhvězdí Blíženců (Gemini), odkud budou meteory zdánlivě vyletovat. Očekává se až 120 středně rychlých světelných stop za hodinu. Četnost stop je zatím největší ze všech meteorických rojů v tomto roce. Aktivita roje začíná 4. prosince a končí 17. prosince.

14. prosince v 18 hodin nastane konjunkce Měsíce s Jupiterem.

21. prosince v 17 hodin 27 minut vstupuje Slunce do znamení Kozoroha. Začíná astronomická zima.

 

Jupiter jako Hvězda betlémská?

Spory o to, co byla Betlémská hvězda, se táhnou napříč stoletími. Historici, církevní představitelé, astronomové se přou o to, zda tento vánoční fenomén byl fyzicky přítomen na obloze, ať už se jednalo o kometu, hvězdu, planetu, či jejich vzájemnou konstelaci, vyúsťující v astrologickou předpověď narození Ježíše, nebo že Betlémská hvězda byla spíše Betlémským znamením – symbolem starozákonního proroctví.

O Betlémské hvězdě se můžeme dočíst v evangeliu sv. Matouše. Ale tam se o ní dále nic bližšího nedozvíme. Jsme proto odkázáni jen na hypotézy.

Hypotézu, že se za fenoménem betlémské hvězdy skrývají konjunkce planet (při konjunkci leží planety na jedné vertikále), formuloval již počátkem 17. století proslulý německý astronom Johannes Keller. 17. prosince 1604 pozoroval v Praze jako císařský matematik Rudolfa II výbuch supernovy v souhvězdí Hadonoše, který se odehrál v období tzv. velké konjunkce Jupitera se Saturnem, která nastane celkem třikrát v průběhu roku. A také třikrát se hovoří v Matoušově evangeliu o hvězdě.

Keplera proto napadlo vypočítat, kdy stejná velká konjunkce obou planet nastala v období kolem počátku křesťanského letopočtu, a zjistil, že to bylo r. 7 př. n. l., kdy ke konjunkcím došlo třikrát po sobě – koncem května, v září i počátkem prosince, a to v souhvězdí Ryb. Vyslovil proto domněnku, že podobná situace mohla nastat i v době Ježíšova narození, a nepřímo označil hvězdu z Betléma za velkou trojnásobnou konjunkci Jupitera se Saturnem v souhvězdí Ryb. Podobný úkaz je velmi vzácný.

Naprostá výjimečnost této nebeské podívané, která musela být na východě ještě výraznější, vyvolávala otázku, zda si oni mudrci nevyložili trojnásobnou konjunkci planet z roku 7 př. Kr. jako znamení, že se v Palestině narodil veliký král, a zda nemohla být podnětem k jejich cestě do Jeruzaléma. V astrologii platí Saturn za ochránce Židů. Znamení Ryb v babylonské astronomii znamenalo Sýrii, Fénicii, Palestinu. Heliakický východ Jupitera znamenal zrození krále.

Evangelia a další texty popisující narození Ježíše nejsou klasické historické prameny. Souvislosti vyplývají až z porovnávání čtyř evangelií a dalších biblických i nebiblických zdrojů. Historici proto soudí, že komety a konjunkce planet se začaly s narozením Ježíše spojovat až několik desetiletí po jeho smrti.

 

Obloha v prosinci

Pozorování kosmických objektů na obloze v závěru roku můžeme začít již poměrně brzy. Slunce zapadá kolem 16. hodiny a před 18. hodinou, bude-li jasno, se před námi otevře nabídka prosincové oblohy. Nad západním obzorem můžeme pozorovat odcházející souhvězdí léta. Je to kosodélník hvězd – souhvězdí Lyry. V jednom z jeho vrcholů je jedna z nejjasnějších hvězd severní oblohy Vega. Vedle ní západně spatříme kříž z hvězd – souhvězdí Labutě – a pod ním souhvězdí Orla. Nad jihem uvidíme podzimní souhvězdí Pegase, nad ním Andromedu a ještě výše u zenitu typické W – souhvězdí Kasiopea.

Na východě vychází souhvězdí zimní oblohy. Po celou noc kraluje na obloze jedno z nejvýraznějších souhvězdí Orion. Představuje postavu lovce, rozkročeného nad obzorem. Tři hvězdy vedle sebe tvoří jeho pas. Pas si můžeme také představit jako tělo motýla a čtyři hvězdy představující ramena a nohy Oriona jako jeho křídla. Protáhneme-li si Orionův pas směrem k obzoru, dostaneme se k nejjasnější hvězdě severní oblohy Síriu, zároveň nejjasnější hvězdě souhvězdí Velkého Psa. Pokud bychom hvězdy pasu Oriona protáhli opačným směrem do mírného obloučku, nalezneme oranžovou hvězdu Aldebaran, nejasnější hvězdu souhvězdí Býka, která představuje oko býka podlité krví. Konce jeho rohů přestavují dvě hvězdy umístěné nad Orionovou hlavou.

Od půlnoci k ránu na východní obloze spatříme hvězdy jarních souhvězdí, především ležící postavu krále zvířat se vztyčenou hlavou Lva s jasnou hvězdou Regulus, umístěnou jakoby v jeho tlapách. Dále souhvězdí Panny. Můžeme si je představit jako závodnici, běžící přes překážkovou dráhu.