Obloha v měsíci srpnu 2021

Viditelnost planet

Srpnové obloha bude ochuzená o planety Merkur a Mars, které jsou nepozorovatelné. Na večerní obloze uvidíme Venuši. Po celou noc budou na obloze Jupiter se Saturnem.

Venuši uvidíme večer nízko nad západním obzorem jako výrazný objekt po západu Slunce. Na začátku měsíce zapadá před 22. hod., na konci před 21. hod. Její pozorovací podmínky nebudou díky nízké dráze nad obzorem dobré.

Po celou noc bude na obloze od západu Slunce až do svítání Jupiter. Pozorovací podmínky v srpnu vrcholí a budou nejlepší z celého roku. V druhé polovině srpna se planeta vrací ze souhvězdí Vodnáře do souhvězdí Kozoroha.

Po celou noc bude na obloze Saturn. Má také jako Jupiter v tomto měsíci nejlepší pozorovací podmínky (dosahuje největší jasnosti) během tohoto roku. Najdeme jej v souhvězdí Kozoroha.

Ze zajímavých úkazů vybíráme

12. srpna kolem 22. hod. vrcholí aktivita meteorického roje Perseid. Očekává se kolem 110 velmi rychlých světelných stop za hodinu. Aktivita roje začíná kolem 17. července a končí s koncem srpna.

Obloha v srpnu

V letních měsících je dominantou noční oblohy hvězdný pás Mléčné dráhy, který se klene nad našimi hlavami od severu přes zenit k jihu. Že je tento pás složený z obrovského množství hvězd rozpoznal již italský astronom, matematik a fyzik Galileo Galilei na podzim roku 1609, když namířil na oblohu svůj dalekohled. Galileo patřil k prvním pozorovatelům oblohy dalekohledem. Je sice pravděpodobné, že dalekohled k obloze obrátil neznámý pozorovatel, či pozorovatelé již o několik let dříve než samotný Galilei, ale nezanechali o tom zprávu. Před pozorováním dalekohledem si lidé neuměli představit, že mohou existovat i další hvězdy, než které jsou vidět na obloze pouhýma očima. To bylo pro mnohé šokující zjištění.

O Mléčné dráze píše Galileo ve Hvězdném poslu v roce 1610, spisu, ve kterém popsal svoje astronomická pozorování.

„Ať namíříš dalekohled do kterékoli oblasti, ihned se Ti před zraky vynoří ohromné množství hvězd, z nich mnohé se zdají být docela velké a dobře viditelné; množství maličkých hvězd je v podstatě neprozkoumatelné“.

Galileo Galilei, Hvězdný posel (1610)

Zmínku však najdeme také v díle Jana Amose Komenského.

„Mléčná dráha (to je nejbělejší pruh na nebi) je shluk velmi malých hvězd, jak možno pozorovat přesnými dalekohledy.“

Jan Amos Komenský, Přehled fyziky (1633)

Dnes víme, že součástí Mléčné dráhy jsou hvězdy různých velikostí. Zjištění, že Mléčná dráha je složena z velkého množství hvězd, byl teprve začátek dlouhého zkoumání této zajímavé části oblohy.

Slunce s ostatními hvězdami tvoří hvězdnou soustavu – Galaxii. Pozemskému pozorovateli, ukrytému uvnitř Galaxie, se promítá na oblohu jako Mléčná dráha obepínající celou oblohu a rozdvojující se v souhvězdí Labutě.

Pouhým okem viditelná, jako mlhavý obláček, byla známá už ve starověku. tzv. mlhovina v Andromedě. Pozdější pozorování výkonnými dalekohledy ukázalo, že se nejedná o mlhovinu, tedy objekt složený z prachu a plynu, ale jde o galaxii, o něco větší než je naše. Existencí této galaxie bylo potvrzeno, že Naše galaxie není jedinou, ale naopak jednou z obrovského množství těchto objektů ve vesmíru.

Galaxii v Andromedě, můžeme pozorovat ve stejnojmenném souhvězdí, po 22. hod. nad severovýchodovýchodním obzorem. Nad jihojihovýchodem po setmění uvidíme nejdříve hvězdy tzv. letního trojúhelníku – Vega v souhvězdí Lyry, pod ní jihovýchodně je Altair, představující oko Orla a nad ní severovýchodně je hvězda Deneb ze souhvězdí Labutě.

Nad souhvězdím Andromedy se nachází souhvězdí Persea. Toto souhvězdí má spojitost s každoroční astronomickou podívanou – meteorickým rojem Perseid. Při pozorování světelných stop meteorického roje máme dojem, že „vyletují“ ze stejného místa. Proto roje dostaly jména podle souhvězdí, ze kterých „vyletují“. Ve skutečnosti se k nám přibližují rovnoběžně a díky perspektivě, máme dojem, jako by vycházely ze stejného bodu. Perseidy, tak jako ostatní meteorické roje „pocházejí“ z komet. Za kometou se vytváří prachová stopa. Když protne dráhu Země a v průsečíku se Země zrovna nachází, meteorická tělíska vlétnou do její atmosféry, kde začnou hořet a vytvoří tak světelné stopy.

Činnost Perseid se během století příliš neměnila. Proto jsou nejpravidelnější a co do doby svého výskytu nejpopulárnější. Nejstarší záznam je v čínských pramenech z roku 830 n. l. Další zmínky jsou v zápisech z 10. a z 15. století. Tehdy se objevovaly vlivem precese koncem července. V 18. století připadalo maximum činnosti na svátek sv. Vavřince, tj. 10. srpna odtud lidové pojmenování „slzy svatého Vavřince“.