Viditelnost planet
Merkur a Venuše jsou nepozorovatelné. V druhé polovině noci uvidíme na obloze Mars a Jupiter. Po většinu noci pak Saturn.
Mars uvidíme v druhé polovině noci. Najdeme jej v souhvězdí Býka. Vychází na začátku měsíce po půlnoci, na konci před půlnocí.
Ve stejném souhvězdí najdeme Jupiter, který můžeme pozorovat také ve druhé polovině noci. Vychází kolem půl jedné na začátku srpna, na konci po 23. hodině.
Saturn bude na obloze po většinu noci kromě večera. Najdeme jej v souhvězdí Vodnáře. Vychází v srpnu mezi 21:30 a 20:00.
Ze zajímavých úkazů vybíráme
12. srpna v odpoledních hodinách nastane maximum meteorického roje Perseid. Očekává se až 100 světelných stop za hodinu. Měsíc (v první čtvrti) zapadá po půlnoci, takže by se měly zlepšovat pozorovací podmínky. Aktivita roje začíná již v polovině července a končí s koncem srpna.
26. a 27. srpna Měsíc prochází v noci souhvězdím Býka a otevřenou hvězdokupou Plejády.
27. srpna můžeme na ranní obloze pozorovat seskupení Měsíce, Jupiteru a Marsu na pozadí souhvězdí Býka.
Obloha v srpnu
V letních měsících je dominantou noční oblohy hvězdný pás Mléčné dráhy, který se klene nad našimi hlavami od severu přes zenit k jihu. Že je tento pás složený z obrovského množství hvězd, rozpoznal až italský astronom, matematik a fyzik Galileo Galilei na podzim roku 1609, když namířil svůj dalekohled na hvězdnou oblohu. Před pozorováním dalekohledem si lidé neuměli představit, že mohou existovat i další hvězdy, než které jsou vidět na obloze pouhýma očima. To bylo pro mnohé šokující zjištění. Slunce s ostatními hvězdami tvoří hvězdnou soustavu – Galaxii. Pozemskému pozorovateli, ukrytému uvnitř Galaxie, se promítá na oblohu jako Mléčná dráha obepínající celou oblohu a rozdvojující se v souhvězdí Labutě.
Pouhým okem viditelná, jako mlhavý obláček, byla známá už ve starověku. tzv. mlhovina v Andromedě. Pozdější pozorování výkonnými dalekohledy ukázalo, že se nejedná o mlhovinu, tedy objekt složený z prachu a plynu, ale jde o galaxii, o něco menší než je naše. Existencí této galaxie bylo potvrzeno, že Naše galaxie není jedinou, ale jednou z mnoha obrovského množství těchto objektů ve vesmíru.
Galaxii v Andromedě, můžeme pozorovat ve stejnojmenném souhvězdí, po 22. hod. nad severovýchodovýchodním obzorem. Nad jihojihovýchodem po setmění uvidíme nejdříve hvězdy tzv. letního trojúhelníku. Mezi nejjasnější hvězdy patří Vega v souhvězdí Lyry, pod ní jihovýchodně je Altair, představující oko Orla a nad ní severovýchodně je hvězda Deneb ze souhvězdí Labutě.
Nad souhvězdím Andromedy se nachází souhvězdí Persea. Toto souhvězdí má spojitost s každoroční astronomickou podívanou – meteorickým rojem Perseid. Při pozorování světelných stop meteorického roje máme dojem, že „vyletují“ ze stejného místa. Proto dostaly jména podle souhvězdí, z kterých „vyletují“. Ve skutečnosti se k nám přibližují rovnoběžně a díky perspektivě, máme dojem, jako by vycházely ze stejného bodu. Perseidy, tak jako ostatní meteorické roje „pocházejí“ z komet. Za kometou se vytváří prachová stopa. Když protne dráhu Země a v průsečíku se Země zrovna nachází, meteorická tělíska vlétnou do její atmosféry, kde začnou hořet a vytvoří tak světelné stopy. Činnost Perseid se během století příliš neměnila. Proto jsou nejpravidelnější a co do doby svého výskytu nejpopulárnější. Jsou součástí letních prázdnin, a předzvěstí jejich konce. V 18. století připadalo maximum činnosti na svátek sv. Vavřince, tj. 10. srpna, odtud lidové pojmenování „slzy svatého Vavřince“.
