⬤ Zatím zavřeno, dnešní akce začínají v 17:00 a 18:00 (více informací)
Obloha v měsíci únoru 2016
Viditelnost planet
Z planet je v únoru nepozorovatelný Merkur. Večerní únorová obloha bude bez planet. Jupiter uvidíme kromě večera po celou noc na hranicích souhvězdí Lva a Panny. Koncem měsíce bude pozorovatelný celou noc.
Na ranní obloze uvidíme nejdříve vysoko nad jihovýchodním a jižním obzorem v souhvězdí Vah planetu Mars.
Nad jihovýchodním obzorem vychází Saturn mezi souhvězdími Hadonoše a Štíra. Později vychází Venuše na pomezí Střelce a Kozoroha. Tu můžeme pozorovat počátkem měsíce nízko nad jihovýchodním obzorem.
Ze zajímavých úkazů vybíráme
24. února ve 4 hodiny bude Měsíc v konjunkci s Jupiterem.
Obloha v únoru
Co nám nabízí únorová obloha? Ta je ještě v zajetí zimních souhvězdí. Vyhledejme ty nejznámější. Kolem 20. hodiny v polovině měsíce můžeme nad západním obzorem spatřit podzimní souhvězdí Pegasa, nad ním souhvězdí Andromedy, vedle pak souhvězdí Persea. Nad jihem vrcholí zimní souhvězdí Orion, nad ním uvidíme souhvězdí Býka s jasnou hvězdou Aldebaran. Nad jihojihovýchodním obzorem spatříme nad sebou několik jasných hvězd. Nejvýše je dvojice Castor a Pollux ze souhvězdí Blíženců, pod ním Procyon, nejjasnější hvězda souhvězdí Malého psa, a nejníže nad obzorem svítí nejjasnější hvězda severní oblohy Sírius ze souhvězdí Velkého psa.
Vysoko nad východním obzorem spatříme cirkumpolární souhvězdí Velká medvědice s Velkým vozem. Vidíme ho na noční obloze po celý rok. Pod ním je souhvězdí nastupujícího jara Lev s jasnou hvězdou Regulus.
Název souhvězdí se objevuje poprvé v Základové hvězdosloví čili Astronomie, kterou napsal František Josef Smetana. Vyšla v roce 1837 v Plzni.
Josef Jungmann užívá slovo shvězdění. Tento výraz se objevuje v Trojanské kronice z 15. století. Kronikář Adam z Veleslavín píše o znamení, též o hvězdnatosti. Tohoto názvu užívá i Jan Amos Komenský. Petr Codicillus z Tulechova použil v astrologickém textu patrně z roku 1587 slovo tvářnost. Vokabulář gramatický uvádí signum – znamení. Nejstarší astronomické názvy se objevují v česko-latinských slovnících z doby Karla IV.
Ve Vokabuláři gramatickém se objevují patrně nejstarší názvy souhvězdí. Např. Skopenec (Beran), Býkovec (Býk), Rakonov (Rak), Děvkana (Panna), Styropen (Štír), Střelobok (Střelec), Rybnář (Vodnář).