Obloha v měsíci srpnu 2020

Viditelnost planet

Jupiter bude pozorovatelný po většinu noci. Viditelnost planety vrcholila v červenci a bude se postupně zhoršovat. Maximální jasnosti v tomto roce dosáhl v červenci také Saturn. Po celou noc kromě večera budeme moci pozorovat Mars. Jeho pozorovací podmínky se zlepšují. Na ranní obloze bude výrazným objektem planeta Venuše.

Jupiter bude viditelný po většinu noci kromě rána Nachází se v souhvězdí Střelce. Zapadá mezi půl čtvrtou až druhou hodinou.

Také Saturn můžeme pozorovat po většinu noci kromě rána. Zapadá mezi čtvrtou a druhou hodinou. Nachází se v souhvězdí Kozoroha.

Mars uvidíme kromě večera po většinu noci. Na počátku měsíce vychází před 23. hodinou, na konci před 22. hodinou. Najdeme ho v souhvězdí Ryb.

Venuši spatříme ráno vysoko nad východním obzorem. Vychází po druhé hodině. Najdeme ji v souhvězdí Býka, v průběhu měsíce se přesouvá do souhvězdí Blíženců.

Merkur bude počátkem měsíce ráno nízko nad severovýchodním obzorem. Vychází po čtvrté hodině.

 

Ze zajímavých úkazů vybíráme

12. srpna nastane kolem 15. hodiny maximum meteorického roje Perseid. Očekává se až 100 jasných velmi rychlých světelných stop za hodinu. Pozorování bude rušit Měsíc. Předcházející den byl v poslední čtvrti. Vychází po půlnoci.

28. a 29. srpna můžeme na ranní obloze sledovat seskupení Měsíce, Jupitera a Saturnu.

 

Obloha v srpnu

Dominantou noční oblohy v letních měsících je hvězdný pás Mléčné dráhy, který se klene nad našimi hlavami od severu přes zenit až k jihu. Že je tento pás složený z obrovského množství hvězd, rozpoznal již italský astronom, matematik a fyzik Galileo Galilei v roce 1610. Galileo patřil k prvním pozorovatelům oblohy dalekohledem. Před pozorováním dalekohledem si lidé neuměli představit, že mohou existovat i další hvězdy, než které jsou vidět na obloze pouhýma očima. To bylo pro mnohé šokující zjištění.

Je ale zajímavé, že už Demokritos ve 4. století před Kr., tedy 2 000 let před vynálezem dalekohledu, vyslovil názor, že Mléčná dráha je seskupení hvězd, které okem nerozlišíme.

Dnes víme, že součástí Mléčné dráhy jsou hvězdy různých velikostí a patří do ní všechny hvězdy, které vidíme na obloze pouhým okem.

Mléčná dráha je galaxií. Pozemskému pozorovateli ukrytému uvnitř ní se promítá na oblohu jako Mléčná dráha obepínající celou oblohu a rozdvojující se v souhvězdí Labutě.

Pouhým okem viditelná jako mlhavý obláček byla známá už ve starověku. tzv. mlhovina v Andromedě. Pozdější pozorování výkonnými dalekohledy ukázalo, že se nejedná o mlhovinu, tedy objekt složený z prachu a plynu, ale jde o galaxii o něco menší, než je naše. Existencí této galaxie bylo potvrzeno, že naše galaxie není jedinou, ale jednou z mnoha galaxií ve vesmíru. Galaxie v Andromedě je jedinou galaxií, kterou můžeme vidět na obloze ze severní polokoule.

Galaxii v Andromedě můžeme pozorovat ve stejnojmenném souhvězdí po 22. hodině nad severovýchodovýchodním obzorem. Nad jihojihovýchodem po setmění uvidíme nejdříve hvězdy tzv. letního trojúhelníku. Mezi nejjasnější hvězdy patří Vega v souhvězdí Lyry, pod ní jihovýchodně je Altair, představující oko Orla, a nad ní severovýchodně je hvězda Deneb ze souhvězdí Labutě.

Nad souhvězdím Andromedy se nachází souhvězdí Persea. Toto souhvězdí má spojitost s každoroční astronomickou podívanou – meteorickým rojem Perseid. Při pozorování světelných stop meteorického roje máme dojem, že „vyletují „ze stejného místa. Proto dostaly jména podle souhvězdí, z kterého „vyletují“. Ve skutečnosti se k nám přibližují rovnoběžně a díky perspektivě máme dojem, jako by vycházely ze stejného bodu. Perseidy tak jako ostatní meteorické roje „pocházejí“ z komet. Za kometou se vytváří prachová stopa. Když protne dráhu Země a v průsečíku se Země zrovna nachází, meteorická tělíska vlétnou do její atmosféry a vytvoří světelné stopy. Roj Perseid se objevuje již v polovině července, vrcholí mezi 12. a 13. srpnem, přičemž intenzita vzrůstá od 9. srpna. Po 20. srpnu končí. Bohužel ho často ruší světlo Měsíce. Letos tomu tak nebude.

Činnost Perseid se během století příliš neměnila. Proto jsou nejpravidelnější a co do doby svého výskytu nejpopulárnější. Nejstarší záznam je v čínských pramenech z roku 830 po Kr. Další zmínky jsou v zápisech z 10. a z 15. století. Tehdy se objevovaly vlivem precese koncem července. V 18. století připadalo maximum činnosti na svátek sv. Vavřince, tj. 10. srpna, odtud lidové pojmenování „slzy svatého Vavřince“. Na tomto roji se prvně potvrdila domněnka (E. Chladni, 1861) o souvislosti meteorických rojů s kometami.