Viditelnost planet
Merkur je v září nepozorovatelný. Po setmění zůstává jasným objektem Jupiter, později se přidá Mars. Na ranní obloze bude jako Jitřenka kralovat Venuše.
V první polovině noci můžeme sledovat Jupiter a Saturn. Najdeme je blízko sebe nad jihozápadem v souhvězdí Střelce. Jupiter zapadá mezi jednou hodinou ranní a půlnocí, Saturn mezi druhou až půl jednou.
Mars uvidíme po celou noc kromě večera. Vychází mezi 21. hodinou až 19:30 hodinou. Najdeme ho v souhvězdí Ryb.
Venuši uvidíme ráno jako jasný objekt vysoko nad východním obzorem. Přesouvá se ze souhvězdí Blíženců do souhvězdí Raka. Vychází mezi druhou a třetí hodinou.
Ze zajímavých úkazů vybíráme
22. září nastane v 15 hodin 31 minut podzimní rovnodennost. Slunce vstupuje do znamení Vah. Nastane astronomický podzim.
25. září v první polovině noci můžeme pozorovat Měsíc v blízkosti Jupitera se Saturnem.
Obloha pozdního léta
První hvězdy, které objevíme na potemňující se obloze, jsou nad našimi hlavami a tvoří vrcholy tzv. letního orientačního trojúhelníku s hvězdami Vegou, Denebem a Altairem. Podle těchto hvězd se na letní obloze můžeme orientovat a nalézt tak i tři nejznámější souhvězdí léta, protože jsou to v těchto souhvězdích hvězdy nejjasnější. Vega, třetí nejjasnější hvězda severní oblohy, leží u horního pravého rohu malého, ale výrazného kosodélníku, který tvoří souhvězdí Lyry. Deneb ze souhvězdí Labutě (souhvězdí představuje letícího ptáka s rozepjatými křídly) se nachází na konci labutího ocasu. Nejjasnější hvězda v souhvězdí Orla je Altair. Představuje oko orla. Tímto souhvězdím prochází hlavní rameno Mléčné dráhy. Její pás klenoucí se oblohou připomíná spíše mlhovinu. Že je Mléčná dráha plná hvězd se můžete přesvědčit, když na ni namíříte třeba lovecký triedr.
Sluneční soustava leží uvnitř ostrova plného hvězd. Uvádí se, že se skládá přibližně z 50 miliard hvězd. Nazýváme ho Galaxií. Galaxie má tvar plochého disku, jehož průměr je asi 100 000 světelných let (světelný rok je vzdálenost, kterou uletí světlo za 1 rok) Tloušťka se pohybuje kolem 10 000 světelných let. Při pohledu ve směru roviny disku vidíme velké množství hvězd. Světlo těch vzdálenějších splývá, a tak vytváří pás Mléčné dráhy. Tak se pozemšťanovi jeví naše galaxie.
Obdivujeme-li krásu letní oblohy, zastavme se na chvilku také nad původem souhvězdí. Mylný je názor, že souhvězdí obsahují hvězdy, které jsou nějakým způsobem fyzikálně spjaty. Někteří lidé považují souhvězdí za objekty rovnocenné těm, které tvoří vesmír, jako jsou hvězdy, hvězdokupy, mlhoviny, galaxie. To je ovšem omyl. Souhvězdí jsou výmyslem lidským, představují postavy lidí, zvířata a věci. Člověk zobrazil na oblohu svoje představy a tužby, které včlenil do příběhů, v kterých jsou hlavními hrdiny právě souhvězdí. Například souhvězdí Lyry představuje hudební nástroj, s nímž dovedl bájný pěvec Orfeus vyloudit zvuky tak čarokrásné, že mu i bohové podsvětí dovolili odvést si manželku Euridiku zpět na svět V jednom případě to ale neplatí. Podívejme se na hvězdy Velkého Vozu, Pospojováním hvězd vznikl vůz, ale zároveň hvězdy Velkého vozu představují otevřenou hvězdokupu.
Vega, nejjasnější hvězda v souhvězdí Lyry a jedna z nejjasnějších hvězd na severní obloze, se výrazně zapsala do historie novodobé astronomie. V roce 1983 byla na oběžnou dráhu vypuštěna družice IRAS, které se podařilo právě kolem ní zaregistrovat rodící se planetární soustavu. Kolem Vegy, jejíž stáří odhadujeme na 1,5 miliardy let, obíhá prstenec. Jeho prachová zrníčka, z kterých je tvořen, se na sebe nabalují do větších útvarů, z kterých za miliardy let vzniknou planety.
Podíváme – li se na oblohu, zdá se nám, že hvězdy jsou umístěny na neviditelné klenbě, jejíž střed je ve středu Země. Tato iluze se stala již ve starověku základem pro vznik představy o vesmíru, uvnitř kterého je Země obklopená sférami, na kterých jsou umístěny planety i se Slunce a Měsícem. A poslední sféra – hvězdná uzavírala vesmír. Teprve na konci 18. století se podařilo dokázat, že hvězdný vesmír netvoří hvězdy umístěné na obvodu koule, ale že hvězdy jsou od Země různě daleko a tudíž i hvězdy v souhvězdích jsou různě vzdáleny. Pouze z pohledu pozorovatele stojícího na zemi se promítají zdánlivě do jedné vzdálenosti.
Budeme-li sledovat pohyb hvězd a celých souhvězdí během noci, zpozorujeme jejich zdánlivý pohyb. Ten je způsoben otáčením Země kolem své osy v opačném směru jednou za 24 hodin. Starověcí astronomové ale zdánlivý pohyb považovali za skutečný, spatřovali v něm důkaz o nehybné Zemi uprostřed vesmíru, kolem které obíhají všechna kosmická tělesa. Digitální planetárium umístěné v Domě kultury, umožňuje rotaci zrychlit a tak umožnit prohlídku noční oblohy v řádu minut.
Procházku letní oblohou nasměrujme k západu. Září tam hvězda Arktur, nejjasnější hvězda v souhvězdí Pastýře. Vedle tohoto souhvězdí je souhvězdí Severní Koruny, pěkný oblouček hvězd s nejjasnější Gemmou, jejíž jméno v překladu znamená Drahokam. Hluboko pod Pastýřem je málo výrazné souhvězdí zvířetníku Váhy. Sousední souhvězdí Štíra u nás vystupuje jen velmi málo nad obzor, takže není vidět celé. Klepety je otočeno k Váhám. Hvězda Antares představuje srdce Štírovo. Velkou oblast mezi Pastýřem, Štírem, Lyrou a Orlem zaujímá souhvězdí Hadonoše s Hadem. V souhvězdí Herkula, ač nemá jasných hvězd, poznáme svalnatého hrdinu, postavu – hromotluka.
