Obloha v měsíci dubnu 2021

Viditelnost planet

Planety Venuše a Merkur jsou v dubnu nepozorovatelné. Na večerní obloze můžeme spatřit Mars, na ranní Jupiter se Saturnem.

Mars uvidíme na večerní obloze v souhvězdí Býka. Zapadá po půlnoci.

Jupiter budeme moci pozorovat ráno. Na začátku měsíce vychází po páté hodině a koncem měsíce pak před čtvrtou hodinou. Najdeme ho v souhvězdí Kozoroha.

Saturn uvidíme také na ranní obloze. Na začátku měsíce vychází před pátou hodinou, na konci po třetí hodině. Ve společnosti Jupitera bude ráno nad jihovýchodním obzorem. Najdeme ho podobně jako planetu Jupiter v souhvězdí Kozoroha.

Ze zajímavých úkazů vybíráme

27. dubna v 5:32 SELČ nastane tzv. superúplněk následovaný o 11 hodin později průchodem Měsíce perigeem. V tuto chvíli se k Zemi přiblíží na "pouhých" 357 373 km. Pokud by se v tento den počasí nevydařilo, nemusíte ale zoufat. Již o měsíc později nás čeká hned druhý letošní superúplněk.

Astronomické určení Velikonoc

Prioritou křesťanského kalendáře bylo vyznačit hlavní události ze života a působení Krista. Středem církevního roku jsou Velikonoce, památka jeho umučení a vzkříšení.

Tento svátek prapůvodně souvisel se židovským svátkem pesach, kterým se udržoval v juliánském kalendáři pozůstatek starého lunisolárního roku. Vyžaduje, aby začátky kalendářních měsíců byly co nejblíže novu a přitom aby součet nějakého počtu celých lunárních měsíců co nejpřesněji odpovídal skutečné délce tropického roku.

V Malé Asii slavili křesťané ještě v 2. století velikonoční svátek stejně jako Židé večer 14. dne měsíce nisanu, ať připadl na kterýkoliv den v týdnu. Den 15. nisanu je dnem prvního úplňku po začátku jara, jarní rovnodenností. Spory mezi křesťany se ale posléze vedly o den, kdy se mají Velikonoce slavit. Shoda panovala v tom, že svátek Velikonoc souvisí s úplňkem. Část křesťanů přenesla svátek na neděli, aby jej odloučila od židovského svátku. I přes to zůstávali křesťané dlouho závislí na židovském kalendáři, podle něhož se určoval den jarního úplňku.

Velice důležitý z hlediska časomíry byl první ekumenický koncil. Uskutečnil se v roce 325 v maloasijské Nicei. Přijal pro celý křesťanský svět juliánský kalendář. Ten byl pojmenován podle Julia Caesara, jehož kalendářová reforma zavedla v roce 46 před. n. l. kalendář o 365 dnech, každý čtvrtý rok byl přestupný. Koncil rozhodl o slavení velikonočních svátků o první neděli po prvním úplňku, který připadl na den jarní rovnodennosti 21. března, anebo nejblíže po něm.

Pro církev to bylo významné opatření, neboť šlo o určování doby jedněch z největších náboženských svátků – Velikonoc.

Obloha v dubnu

Procházku za souhvězdími dubnové oblohy začneme (situace pro polovinu dubna kolem 21. hodiny) od západního obzoru, tj. v sektoru, kde se nachází odcházející souhvězdí zimy. Nad zapadajícím souhvězdím Orion je souhvězdí Býka. Nad ním je výrazná skupinka hvězd tvořící otevřenou hvězdokupu Plejády. Protáhneme-li si Orionův pas směrem k obzoru, dostaneme se k nejjasnější hvězdě severní oblohy Síriu ze souhvězdí Velký pes. Severně od tohoto souhvězdí se nalézá souhvězdí Blíženců s dvojicí jasných hvězd Castor a Pollux. Nad Býkem je souhvězdí Vozky s jasnou hvězdou Capellou. Nejjasnější hvězdy zimních souhvězdí Sirius (Velký pes), Procyon (Malý pes), Pollux a Castor (Blíženci), Capella (Vozka), Aldebaran (Býk), Rigel (Orion), tvoří zimní orientační n – úhelník.

Nad jihem svítí hvězdy jarního souhvězdí Lva, nad ním cirkumpolární souhvězdí Velké medvědice. Další jarní souhvězdí nalezneme na jihovýchodě. Je to souhvězdí Panny. Pro názornost si ji představíme jako závodnici, která běží přes překážkovou dráhu. Nad ní je souhvězdí Pastýře. Nejjasnější hvězdy jarních souhvězdí Spica (Panna), Arktur (Pastýř), Regulus (Lev) tvoří tzv. jarní orientační trojúhelník.