Viditelnost planet
Na večerní obloze uvidíme Venuši, Jupiter se Saturnem, na konci prosince také Merkur. Ráno můžeme sledovat planetu Mars.
Merkur uvidíme na konci prosince na večerní obloze nízko nad jihozápadním obzorem. Zapadá kolem 17. hod.
Venuši můžeme pozorovat také večer nad jihozápadem. Zapadá mezi 19. a 18. hod.
Jupiter bude na večerní obloze vysoko nad jihozápadním obzorem. V polovině prosince přechází ze souhvězdí Kozoroha do Vodnáře. Zapadá na začátku měsíce kolem 22. hod., na konci kolem 21. hod.
Saturn najdeme na obloze před Jupiterem, níže nad obzorem v souhvězdí Kozoroha. Zapadá dříve než Jupiter, během měsíce mezi 20. a 19. hod. Pozorovací podmínky obou planet jsou nejhorší z celého roku.
Mars bude viditelný ráno nad jihovýchodním obzorem. Pozorovací podmínky jsou dost špatné. Planeta přechází ze souhvězdí Vah do souhvězdí Štíra. Vychází kolem šesté hodiny.
Ze zajímavých úkazů vybíráme
4. prosince dosáhne Venuše maximální jasnosti.
6. až 9. prosince budeme moci pozorovat večer seskupení Měsíce s planetami Venuší, Saturnem a Jupiterem.
14. prosince kolem 8. hod. ranní nastane maximum meteorického roje Geminid. Očekává se až 150 světelných stop za hodinu. Aktivita roje začíná kolem 4., končí kolem 20. prosince. Pozorování roje bude doprovázeno dobrými pozorovacími podmínkami, protože 11. prosince bude Měsíc v první čtvrti.
21. prosince nastane v 16 hod. 59 min. zimní slunovrat. Slunce vstupuje do znamení Kozoroha, začíná astronomická zima.
Zimní slunovrat a jeho význam pro naše předky
Během roku rozeznáváme čtyři limitní polohy Slunce: zimní a letní slunovrat, jarní a podzimní rovnodennost. Rovnodennosti se nacházejí v období přechodu z jednoho do druhého ročního období a tvoří předěl mezi studenou a teplou částí roku. Slunovraty nastávají uprostřed teplého období – léta a studeného období – zimy. Člověk vypozoroval, že po zimním slunovratu se zvedá sluneční dráha a otepluje se, proto byl zimní slunovrat předky chápán jako oslava nového života, začátku vegetačního cyklu.
V období slunovratu, kdy je rovina dráhy Slunce po ekliptice (zdánlivá dráze Slunce mezi hvězdami) rovnoběžná s rovníkem, je změna azimutu mezi jednotlivými místy obzorového slunečního východu, nebo západu nepatrná, přímo o slunovratu takřka nulová. Až kolem sedmnácti dní se místo východu (západu) Slunce nemění. A toto zastavení bylo důležitou kultovní událostí pro naše předky. Domníváme se, že si ztotožnili pohyb Slunce po obzoru s plynutím času. Pohyb obzorových východů Slunce mezi jeho krajními slunovratovými polohami vymezoval časovou periodu slunečního roku. Zastavení Slunce na obzoru vyvolávalo u našich předků představu bezčasovosti. A bezčasovost umožnila prolnutí světa pozemského se záhrobím. Období před zimním slunovratem bylo obdobím, kdy končí jeden život Slunce, které spěje k záhrobí (jeho dráha se čím dál více blíží obzoru), aby po dnech, kdy jeho východy a západy setrvaly skoro na témže místě obzoru, opustilo záhrobní svět a narodilo se do nového života, a tím také pokračovalo, na začátku nového
solárního roku, v počítání času.
Připomínkou zašlých pohanských časů je pravděpodobně vánoční pověra o zlatém prasátku, vztahující se původně ke Slunci nad obzorem, jehož zlatavá barva vytvořená lomem paprsků v atmosféře, připomínala barvu selat, která byla v období na konci roku porážena, aby zbylo dost potravy přes zimní období i pro ostatní zvířata. Objevení se zlatého prasátka – vycházejícího Slunce je spojeno s obětováním za jeho opětovné narození – půstem, protože zlaté prasátko se podle obyčeje zjevuje za odměnu o Štědrém dnu všem, kdo se nenechají zlákat pochoutkami a dodržují půst po celý den. Předkové si vytvořily analogii mezi koncem, resp. smrtí starého roku a koncem lidského života. Šlo o snahu sladit roční doby a životní cyklus.
Život vyvěrá ze smrti, den z noci, jaro ze zimy. Stvoření povstává z noční temnoty. Vejce obsahuje zárodek života. Říše mrtvých duší je říší plodnosti života. Nesmrtelnosti duše odpovídá věčně se obměňující příroda.
Holser Kalveit, Keltská kniha mrtvých
Obloha v prosinci
Pozorování kosmických objektů v závěru roku na prosincové obloze můžeme začít již poměrně brzo, protože Slunce zapadá kolem 16. hodiny a zhruba za hodinu a půl se před námi otevře nabídka prosincové oblohy. Nad západním obzorem můžeme pozorovat odcházející souhvězdí léta. Je to kosodélník z hvězd tvořících souhvězdí Lyry s jednou s nejjasnějších hvězd – Vegou. Na západ od tohoto souhvězdí spatříme kříž z hvězd - souhvězdí Labutě a pod ním souhvězdí Orla.
Po celou noc kraluje na obloze jedno z nejvýraznějších souhvězdí Orion. Představuje postavu lovce, rozkročeného nad obzorem. Tři hvězdy vedle sebe tvoří jeho pas. Pas si můžeme také představit jako tělo motýla, a čtyři hvězdy představující ramena a nohy Oriona, jeho křídla. Protáhneme li si Orionův pas směrem k obzoru dostaneme se k nejjasnější hvězdě souhvězdí Velkého psa Síriu, která je zároveň nejjasnější hvězdou severní oblohy. Pokud bychom hvězdy pasu Oriona protáhli opačným směrem do mírného obloučku, nalezneme oranžovou hvězdu Aldebaran, nejasnější hvězdu souhvězdí Býka. Konce jeho rohů přestavují dvě hvězdy umístěné nad býkovou hlavou. Na Býkově hřbetu „sedí“ Kuřátka, shluk hvězd tvořících otevřenou hvězdokupu.
K ránu na východní obloze spatříme hvězdy jarních souhvězdí, ležící postavu krále zvířat se vztyčenou hlavou Lva s jasnou hvězdou Regulus, umístěnou jakoby v jeho předních tlapách, dále nalevo pod tímto souhvězdím, souhvězdí Panny s nejjasnější hvězdou Spicou.
17:00 
0:00 
6:00
