Obloha v měsíci srpnu 2022

Viditelnost planet

Merkur je v období srpna nepozorovatelný. Po celou noc budeme moci pozorovat Saturn. Kromě večera bude na obloze Jupiter. V druhé polovině noci přibude na obloze Mars a ráno Venuše.

Saturn je pozorovatelný po celou noc. Najdeme jej v souhvězdí Kozoroha. Vychází kolem 20:30 na začátku srpna, na konci po 19. hodině.

Jupiter budeme moci pozorovat po většinu noci kromě večera. Vychází během měsíce mezi 22. a 21. hodinou. Najdeme jej v souhvězdí Ryb.

Mars bude na obloze v druhé polovině noci. Najdeme jej v souhvězdí Berana. Vychází před půlnocí na začátku a na konci měsíce před 23. hodinou.

Venuši uvidíme ráno nad východním obzorem jako Jitřenku. Na začátku měsíce vychází kolem půl čtvrté, na konci kolem půl páté.

Ze zajímavých úkazů vybíráme

13. srpna nastane kolem 3. hodiny maximum tradičního prázdninového meteorického roje Perseid. Očekává se až 100 velmi rychlých světelných stop za hodinu. Aktivita roje začíná po polovině července a končí s koncem měsíce srpna. Pozorování Perseid bude rušit světlo Měsíce, nacházejícího se ve fázi úplňku.

19. a 20. srpna budeme moci pozorovat v druhé polovině noci nad východním obzorem seskupení Měsíce, Marsu, otevřené hvězdokupy Plejády a nejjasnější hvězdy v souhvězdí Býka Aldebarana.

Obloha v srpnu

Dominantou noční oblohy v letních měsících je hvězdný pás Mléčné dráhy, který se klene nad našimi hlavami od severu přes zenit k jihu. Že je tento pás složený z obrovského množství hvězd rozpoznal již italský astronom, matematik a fyzik Galileo Galilei v roce 1609 při pozorování dalekohledem. Patřil k prvním pozorovatelům oblohy tímto přístrojem. Před pozorováním dalekohledem si lidé neuměli představit, že mohou existovat i další hvězdy, než které jsou vidět na obloze pouhýma očima. Bylo to tedy pro mnohé šokující zjištění. Je ale zajímavé, že už Demokritos ve 4. století před. Kr., tedy 2 000 let před vynálezem dalekohledu, vyslovil názor, že Mléčná dráha je seskupení hvězd, které okem nerozlišíme. Dnes víme, že součástí Mléčné dráhy – naší vlastní galaxie – jsou hvězdy různých velikostí. Pozemskému pozorovateli, ukrytému uvnitř ní, se promítá na oblohu jako Mléčná dráha obepínající celou oblohu a rozdvojující se v souhvězdí Labutě.

Pouhým okem viditelná, jako mlhavý obláček, byla známá už ve starověku. tzv. mlhovina v Andromedě. Pozdější pozorování výkonnými dalekohledy ukázalo, že se nejedná o mlhovinu, tedy objekt složený z prachu a plynu, ale jde o další galaxii, o něco větší než naše. Existencí této galaxie bylo potvrzeno, že naše galaxie není jedinou, ale jednou z obrovského množství těchto objektů ve vesmíru. Galaxii v Andromedě, můžeme pozorovat ve stejnojmenném souhvězdí, po 22. hod. nad severovýchodovýchodním obzorem.

Nad jihojihovýchodem po setmění uvidíme nejdříve hvězdy tzv. letního trojúhelníku. Mezi nejjasnější hvězdy patří Vega v souhvězdí Lyry, pod ní jihovýchodně je Altair, představující oko Orla a nad ní severovýchodně je hvězda Deneb ze souhvězdí Labutě. Vedle souhvězdí Andromedy se nachází Perseus. Toto souhvězdí má spojitost s každoroční astronomickou podívanou – meteorickým rojem Perseid. Při pozorování světelných stop meteorického roje máme dojem, že „vyletují“ ze stejného místa. Proto dostaly jména podle souhvězdí, z kterých „vyletují“. Ve skutečnosti se k nám přibližují rovnoběžně a díky perspektivě máme dojem, jako by vycházely ze stejného bodu. Perseidy, tak jako ostatní meteorické roje, „pocházejí“ z komet. Za kometou se vytváří prachová stopa. Když protne dráhu Země a v průsečíku se Země zrovna nachází, meteorická tělíska vlétnou do její atmosféry a vytvoří světelné stopy.

Nejstarší záznam o meteorickém roji Perseid je v čínských pramenech z roku 830 po Kr. Další zmínky jsou v zápisech z 10. a 15. století. Tehdy se objevovaly vlivem precese koncem července. V 18. století připadalo maximum činnosti na svátek sv. Vavřince, tj. 10. srpna, odtud lidové pojmenování „slzy svatého Vavřince“. Na tomto roji se prvně potvrdila domněnka (E. Chladni, 1861) o souvislosti meteorických rojů s kometami.