Obloha v prosinci 2023

Viditelnost planet

Mars je na prosincové obloze nepozorovatelný. Na večerní obloze na začátku měsíce bude na obloze Merkur, po celý prosinec Saturn, po celou noc uvidíme Jupiter. Na ranní obloze spatříme Venuši.

Merkur bude počátkem prosince na večerní obloze nízko nad jihozápadním obzorem. Zapadá kolem 17. hod.

Saturn můžeme pozorovat večer vysoko nad jihozápadním obzorem. Najdeme jej v souhvězdí Vodnáře. Zapadá po 22. hod. na začátku a na konci prosince před 21. hod. Pozorovací podmínky planety se zhoršují.

Jupiter je pozorovatelný po většinu noci kromě rána. Najdeme jej v souhvězdí Berana. Zapadá po čtvrté hod. na začátku měsíce, na konci před třetí hod. Jasnost planety klesá.

Venuši budeme moci pozorovat ráno nad jihovýchodním obzorem. Její viditelnost se zhoršuje. Najdeme ji v souhvězdí Panny. Na konci prosince bude v souhvězdí Vah. Vychází kolem půl čtvrté na začátku prosince, na konci kolem půl páté.

Kandidáti na Betlémskou hvězdu

Právě planety Jupiter a Saturn, které na obloze v prosinci pozorujeme, jsou také kandidáty na Betlémskou hvězdu, ohlašující podle Bible narození Ježíše. Na Betlémskou hvězdu jako astrologickou událost upozornil na začátku 17. stol. německý matematik a astronom Jan Kepler. Na podkladě objevení supernovy v roce 1604 v souhvězdí Hadonoše při velké konjunkci Jupitera se Saturnem, Kepler vyslovil domněnku, že podobná situace mohla nastat i v době Ježíšova narození a označil, kdy Betlémská hvězda mohla být velkou trojnásobnou konjunkcí Jupitera se Saturnem v souhvězdí Ryb. Podobný úkaz je velmi vzácný a mohl být tehdejšími astrology vykládán jako zrození židovského krále v Judei, protože Jupiter symbolizoval královskou planetu. Saturn symbolizoval Židy a souhvězdí Ryb oblast dnešní Palestiny. Naprostá výjimečnost této nebeské podívané, vyvolala otázku, zda si mudrci nevyložili trojnásobnou konjunkci Jupitera a Saturna z roku 7 př. Kr. jako znamení, že se v Palestině (souhvězdí Ryb) narodil veliký král (Jupiter je královská planeta) a zda nemohla být podnětem k jejich cestě do Jeruzaléma.

Ze zajímavých úkazů vybíráme

8. prosince můžeme na ranní obloze pozorovat vysoko na obloze nad jihovýchodem seskupení Měsíce, Venuše a nejasnější hvězdy ze souhvězdí Panny Spici.

14. prosince ve večerních hodinách budeme mít ideální podmínky (pokud dovolí také počasí) pro pozorování maxima meteorického roje Geminid. Očekává se až 150 světelných stop za hodinu. Aktivita roje začíná se začátkem měsíce, končí kolem 17. prosince. Letošní maximum nastává kolem novu, takže měsíc nebude rušit pozorování.

22. prosince nastane ve 4:27 zimní slunovrat. Slunce vstoupí do znamení Kozoroha. Začíná astronomická zima.

22. až 24. prosince můžeme spatřit v první polovině noci seskupení Měsíce, Jupiteru, otevřené hvězdokupy Plejády, a nejjasnější hvězdy souhvězdí Býka, Aldebaran.

Zimní slunovrat

Během roku rozeznáváme čtyři limitní polohy Slunce. Zimní a letní slunovrat, jarní a podzimní rovnodennost. V období slunovratu je rovina dráhy Slunce po ekliptice (zdánlivá dráze Slunce mezi hvězdami) rovnoběžná s rovníkem, a proto je změna azimutu mezi jednotlivými místy obzorového východu Slunce nepatrná, přímo o slunovratu takřka nulová. Až kolem sedmnácti dní se místo východu (západu) Slunce nemění. Slunovraty nastávají uprostřed studeného období – zimy (zimní slunovrat) a období teplého – léta (letní slunovrat). Člověk vypozoroval, že po zimním slunovratu se zvedá sluneční dráha a otepluje se. Zimní slunovrat byl předky chápán jako oslava nového života, začátek vegetačního cyklu.

Obloha v prosinci

Pozorování kosmických objektů v závěru roku na prosincové obloze můžeme začít již poměrně brzo, protože Slunce zapadá kolem 16. hodiny a zhruba za hodinu a půl se za dostatečné tmy před námi otevře nabídka prosincové oblohy. Na obloze dominují zimní souhvězdí. Po celou noc kraluje na obloze jedno z nejvýraznějších souhvězdí Orion. Představuje postavu lovce, rozkročeného nad obzorem. Tři hvězdy vedle sebe tvoří jeho pas. Pas si můžeme také představit jako tělo motýla, a čtyři hvězdy představující ramena a nohy Oriona, jeho křídla. Protáhneme-li si Orionův pas směrem k obzoru, dostaneme se k nejjasnější hvězdě severní oblohy Síriu, zároveň nejjasnější hvězdě souhvězdí Velkého Psa. Pokud bychom hvězdy pasu Oriona protáhli opačným směrem do mírného obloučku, nalezneme oranžovou hvězdu Aldebaran, nejasnější hvězdu souhvězdí Býka, která představuje oko rozzuřeného býka podlitého krví. Konce jeho rohů přestavují dvě hvězdy umístěné nad býkovou hlavou. Na Býkově hřbetu „sedí" Kuřátka, shluk hvězd tvořících otevřenou hvězdokupu.

K ránu na východní obloze spatříme hvězdy jarních souhvězdí, ležící postavu krále zvířat se vztyčenou hlavou Lva s jasnou hvězdou Regulus, umístěnou jako by v jeho tlapách, dále souhvězdí Panny. Toto souhvězdí si můžeme představit jako závodnici běžící přes překážkovou dráhu.