Viditelnost planet v červenci
V červenci je nepozorovatelný Merkur. Venuši budeme moci pozorovat na večerní obloze v první polovině měsíce, potom se přesouvá na ranní oblohu. Na večerní obloze bude ještě Mars. Kromě večera budeme moci po celou noc pozorovat Saturn. Ráno se k němu přidá Jupiter.
Venuši budeme moci vidět v první polovině července večer nad západním obzorem. Nachází se v souhvězdí Raka. 7. července dosahuje maximální jasnosti. Zapadá před 23. hodinou.
Mars uvidíme večer nad západním obzorem. V tomto měsíci definitivně končí pro tento rok doba jeho viditelnosti. Planetu najdeme v souhvězdí Lva. Zapadá mezi 23. a 22. hodinou.
Saturn bude na obloze po většinu noci kromě večera. Od července do října má nejlepší viditelnost. Najdeme jej v souhvězdí Vodnáře. Vychází kolem 23. hodiny. na začátku července, na konci před 22. hodinou.
Jupiter uvidíme ráno vysoko nad východním obzorem. Najdeme jej v souhvězdí Berana. Vychází kolem jedné hodiny na začátku měsíce, a na konci kolem půlnoci.
Ze zajímavých červencových úkazů vybíráme
2. července uvidíme na večerní obloze seskupení Marsu, Venuše a Regula – nejjasnější hvězdy ze souhvězdí Lva.
12. července brzy ráno bude nad východním obzorem Měsíc s Jupiterem.
Viditelnost planet v srpnu
Na srpnové obloze jsou planety Merkur a Mars nepozorovatelné. Venuši uvidíme na konci měsíce ráno nad východním obzorem, kam se přesunula z večerní oblohy. Jupiter bude na obloze ve druhé polovině noci, Saturn po celou noc.
Na ranní obloze se Venuše objeví na konci srpna. Najdeme ji v souhvězdí Raka. Vychází kolem po půl páté.
Saturn budeme moci sledovat po celou noc. Najdeme jej v souhvězdí Vodnáře. Vychází mezi 21. až 20. hodinou.
Jupiter se objeví na obloze ve druhé polovině noci. Nachází se v souhvězdí Berana. Vychází kolem 23. hodiny na začátku měsíce, na konci před 22. hodinou.
Ze zajímavých srpnových úkazů vybíráme
13. srpna nastane ráno kolem 9. hodiny maximum meteorického roje Perseid. Očekává se až 100 světelných stop meteorů za hodinu.
Obloha o prázdninách
Kolem 23. hodiny můžeme v červenci nad západem pozorovat souhvězdí jara, Pannu s jasnou hvězdou Spicou. Směrem k poledníku září Arktur ze souhvězdí Pastýře, pod ním je souhvězdí Štíra. Nad jihem při poledníku leží letní souhvězdí Herkula. Vedle něj směrem k východu najdeme další letní souhvězdí – Labuť, Lyru a Orla. Jejich nejjasnější hvězdy tvoří tzv. letní orientační trojúhelník. Nad severovýchodem můžeme pozorovat podzimní souhvězdí Pegase, a ještě severněji svítí hvězdy souhvězdí Andromedy a Persea.
Podrobnější procházku letní oblohou můžeme začít od žlutooranžového Arktura, nejjasnější hvězdy v souhvězdí Pastýře. Najdeme ho jednoduše tak, že si prodloužíme oj Velkého vozu do oblouku, na jehož konci leží zmíněná hvězda. Vedle tohoto souhvězdí je souhvězdí Severní koruny, oblouček hvězd s nejjasnější hvězdou Gemmou. Jméno v překladu znamená Drahokam. Hluboko pod Pastýřem je málo výrazné souhvězdí zvířetníku Váhy. K Vahám jsou otočena klepeta sousedního souhvězdí Štíra, které u nás vystupuje jen velmi málo nad obzor a často zaniká v oparu nebo světlech pouličního osvětlení. Oranžová hvězda Antares představuje Štírovo srdce. Velkou oblast mezi Pastýřem, Štírem, Lyrou a Orlem zaujímá souhvězdí Hadonoše s Hadem. Souhvězdí Herkula představuje svalnatého hrdinu, postavu hromotluka, můžeme si ho také představit jako květináč. Pod pravým ramenem se nachází kulová hvězdokupa M13, která je nejjasnější na severní obloze. Kulové hvězdokupy jsou kulové útvary plné hvězd, které patří k nejstarším skupinám hvězd v Galaxii.
Večer uvidíme na obloze mezi prvními hvězdami vysoko v zenitu tři hvězdy, tvořící tzv. letní orientační trojúhelník – Altair, Deneb a Vega, nejjasnějších hvězd letních souhvězdí Orla, Labutě a Lyry. Souhvězdí Lyry tvoří malý, ale dosti výrazný kosodélník, u jehož horního pravého rohu je Vega, druhá nejjasnější hvězda severní oblohy. Orel se pozná podle typické hvězdné trojice, v níž nejjasnější je hvězda Altair. Třetí výrazné souhvězdí letní oblohy je Labuť se široce rozepjatými křídly letící Mléčnou dráhou vstříc Orlu. V ocasu svítí nejjasnější hvězda souhvězdí, Deneb.
Dominantou noční oblohy v letních měsících je hvězdný pás Mléčné dráhy, který se klene nad našimi hlavami od severu přes zenit k jihu. Že je tento pás složený z obrovského množství hvězd rozpoznal již italský astronom, matematik a fyzik Galileo Galilei v roce 1610, který patřil k prvním pozorovatelům oblohy dalekohledem. Tento objev publikoval ve spisu Hvězdný posel. Před pozorováním dalekohledem si lidé neuměli představit, že mohou existovat i další hvězdy, než které jsou vidět na obloze pouhýma očima. To bylo pro mnohé šokující zjištění.
Je ale zajímavé, že už Demokritos ve 4. století př.n.l., tedy 2 000 let před vynálezem dalekohledu, vyslovil názor, že Mléčná dráha je seskupení hvězd, které okem nerozlišíme. Pozemskému pozorovateli, ukrytému uvnitř ní, se Naše galaxie promítá na oblohu jako Mléčná dráha obepínající celou oblohu a rozdvojující se v souhvězdí Labutě.
Nad souhvězdím Andromedy se nachází souhvězdí Persea. Toto souhvězdí má spojitost s každoroční astronomickou podívanou – meteorickým rojem Perseid. Při pozorování světelných stop meteorického roje máme dojem, že „vyletují“ ze stejného místa. Proto dostaly jména podle souhvězdí, z kterých „vyletují“. Ve skutečnosti se k nám přibližují rovnoběžně a díky perspektivě, máme dojem, jako by vycházely ze stejného bodu. Perseidy, tak jako ostatní meteorické roje „pocházejí“ z komet. Za kometou se vytváří prachová stopa. Když protne dráhu Země a v průsečíku se Země zrovna nachází, meteorická tělíska vlétnou do její atmosféry a vytvoří světelné stopy.
Roj Perseid se objevuje již v polovině července, vrcholí mezi 12. a 13. srpnem, přičemž intenzita vzrůstá od 9. srpna. Po 20. srpnu končí. Bohužel pozorování tohoto zajímavého roje často ruší světlo Měsíce. Tento rok se bude Měsíc blížit k novu (16. srpna), to znamená, že měsíční světlo tentokrát bránit pozorování meteorů moc nebude.
Obloha v červenci
Obloha v srpnu